Real Face (Sterek FF) ✔

13. Vděk?

Stilesovy myšlenky se stále zaobíraly tím snem. Jak na něho Derek sahal. Jak ho líbal a on se vůbec nebránil. Bylo to, jako by se jeho tělo rozhodlo přijmout tu změnu. Srdce mu u toho buší, jako splašené. Stále před sebou vidí tu milou tvář s ostrými rysy a zelenými kukadly. Naplňoval ho pocit bezpečí. Derek Hale je osoba, která narušila jeho barikády mnohem víc, než si myslel. Ten chlap má na něj hodně velký vliv. Jak na jeho psychiku, tak i na jeho mysl, která o něm stále přemýšlí.

Sedí v té jídelně sám. Neměl na to, aby zůstával v pokoji, když ještě ostatní spali. Proto se osprchoval a rozhodl se, že na snídani počká zde. Ve vylidněné jídelně. Vypadalo to, že se venku zatáhlo, protože jídelna je zaplavena do tmavých barev a za oknem se rozpoutala válka mračen. Je jen otázkou času, kdy nebe začne brečet.

Tenhle tábor měnil Stilesovy instinkty. Stačili jim pouhé dva dny, aby se mu dostali pod kůži. První Liam. Hnědovlasé štěňátko, které se nenechalo odbýt. Ačkoliv by si to ještě včera nepřiznal, ví, že se Liam stal důležitou součástí tohohle všeho, a že až bude konec, ucítí mírné zklamání z toho, že se s Liamem už možná nikdy takhle neuvidí. Další osobou je Derek. Nejprve mu vyprávěl jeho životní trable. Pak ho přinutil, i když ho vlastně nenutil, mít s ním terapie. A hned během první výjde toto na povrch. Zachránil mu tenkrát život. Dnes si byl potetovaný stoprocentně jistý, že z něj vydoluje odpovědi na veškeré otázky.

A pak tu je ten sen. Co znamená? Je to snad nějaké znamení, kterým mu chce vesmír něco naznačit? Jak je možné, že celé dva roky ve svých snech prožívá muka jedné noci stále dokola a najednou, po jedné terapii, se mu ze snu vytratí veškerá temnota a příjde si tam jiskra v podobě zelenookého zachránce.

Během chvilky se spustil obrovský slejvák. Kapky deště bubnují na okenice v jídelně. A takové počasí Stiles miluje. Vždy, když prší a on je doma, uvědomuje si jaké má štěstí, že má domov, milujícího otce i přátele. Jako by ten déšť odplavoval všechny pochybnosti a zanechával za sebou jen holá fakta. Ovšem k těm se přídává i to, že byl znásilněný. Pošpiněný. Občas si připadá jako laciná coura a nicka. Slaboch. Vyřádili se na něm a potom ho odkopli. Jako děvku.

"Stilesi?" Potetovanému se zježí chloupky na krku, když uslyší velmi známý hlas. Tajemný a přesto otevřený hlas. Hlas Dereka Halea. Srdce mu buší, jako by mělo za chvíli vyskočit z hrudi.

Najednou před sebou spatří tu jeho tvář. To strniště, které ho dělá ještě mnohem tajemnějším a svůdnějším. Ty dlouhé řasy, které mu může každá žena závidět. Ty uhelně černé vlasy, které má právě rozcuchané. Derek má v sobě kouzlo, jaké Stiles ještě nepoznal. A možná ani nechce poznat, protože mu nahání strach.

"Co tu děláš takhle brzy?" ptá se Derek, načež si sedá naproti hnědookému. Stiles analyzuje každý pohyb jeho úst a před sebou si promítá ten sen. Jsou opravdu jeho rty tak hebké? Je opravdu tak něžný? Stilesovi se při pohledu na svého zachránce mírně zatočí hlava.

"Ne - nemůžu už spát," odpovídá Stiles trošku ospale, ovšem chladně jako vždy. Uvnitř něj ale všechno křičí. A Stiles neví proč.

"Opět ten zlý sen?" pokládá dotaz rozespale i Derek, načež si položí silné paže na stůl. Stiles začne zkoumat jeho ruce. Jsou nepatrně zarostlé, ale vypadají hebce. Cítí na sobě ten jeho dotek ze snu. Cítí každičky jeho prst na svém nahém a mokrém těle. Opět se mu ježí chlupy snad úplně všude.

"Dá se to tak říct," odpovídá suše Stiles. Stále kamenná tvář ho alespoň trochu ochraňuje před tím kouzlem. Před tou něžností.

"K tomu, co se stalo vče-" namítá Derek, ale nestačí to ani doříct.