Real Face (Sterek FF) ✔

19. I Hate You I Love You

Prochází nějakou bílou chodbou, ve které jsou pouze jedny dveře. Stiles k nim okamžitě zamíří. Chodba působí naprosto divně. Ačkoliv je osvětlena, žádné lustry ani nic podobného se na stropě nenachází. Okna také nemá. Světlo přichází odnikud. Ať se rozhlíží, jak chce, vidí jen jedny dveře, před kterými se zastavuje.

Srdce mu buší tak, jako by mělo za chvíli explodovat. Cítí, jak mu celým tělem projíždí horká krev. Celé jeho tělo je jako v ohni. Ovšem nakonec se překonává a dveře otevře.

Nachází se v Beacon Hillském parku, který neosvětluje vůbec nic. Najednou uvidí chlapce, který drží mobilní telefon a displeyem si aslespoň trochu osvětluje cestu. Najednou se k němu přiřítí odnikud muž v kápi a uštědří chlapci pěst do obličeje. Mobil padá daleko od nich. Chlapec padá k zemi a chlapi nad ním do něj začnou kopat a nadávat mu.

Stiles mu chce vyrazit na pomoc, ale nemůže. Jakoby ho držela nějaká neviditelná síla. Stiles křičí ze všech sil, ať ho nechají, ale vypadá to, že ho nikdo neslyší. Skoro neslyší ani svůj hlas.

Najednou chlapce popadnou a přitisknou ho ke stromu a vslečou ho od pasu dolů. Chlapec je tak zbitý, že nemá sílu se jim bránit. Stilesovi kanou slzy po tváři. Nemůže tomu chlapci pomoc.

Střídají se na něm a Stiles slyší to hekání úplně živě. Jako kdyby hekali do jeho ucha. Snaží se křičet, ale neviditelná síla ho připravila o možnost použít svůj hlas. Může pouze zmraženě stát a přihlížet tomu, jak chlapce mordují a znovu mu dávají jednu ránu za druhou.

Z cesty se vynoří mužská postava a křičí na útočníky, kteří se dají na útěk. Muž rychle běží k chlapci a něco mu říká. Ovšem Stiles už přišel i o sluch. Najednou k němu přiběhne nějaká žena. A Stilesovi se najednou vrací sluch. Její hlas slyší neskutečně blízko svého ucha.

"Nech ho být a pojď se mnou!" Ten hlas moc dobře zná. Braeden. A tudíž ten muž musí být Derek.

"Stilesi!" křikne na něj někdo ze strany.

Stiles si sedá a zrychleně dýchá. Na svých tvářích cítí nebezpečné mokro. Brečel snad?

Když se podívá do strany, sedí u něj Cora, která vypadá naprosto vyděšeně a Derek, který kopíruje její pohled. Nikdo jiný v místnosti není. Stilesovi se srdce rozbuší ještě víc. Teď si je jistý, že za chvíli exploduje, jestli se neuklidní. Ovšem při pohledu na tváře sourozenců Haleových to ani nejde.

"Jsi v pořádku?" ptá se Cora a chytne ho jemně za rameno. Stiles je stále dezorientovaný a kouká do stran, pak zpět na sourozence a poté na svou postel. "Nemohla jsem tě probudit. Už asi deset minut jsem se tě snažila probudit. Ale ty nic," řekne Cora. "Až když jsem přivedla Dereka a ten na tebe zařval, si se probudil!"

Stiles vydechne a svými dlaněmi setře tu mokrost z obličeje. Určitě brečel. "Oh...Do - dobře, děkuju," zakoktává se Stiles a vstává z postele. Oba Haleovi se taky postaví a stále si potetovaného prohlíží s vyděšenými pohledy.

"Měl bys zůstat tady," řekne Cora a podívá se na svého staršího bratra, který stále Stilese hypnotizuje. Určitě se mu vrátily nějaké vzpomínky. Jen jaké?

"Ne! Musím vidět Kiru zpívat! Říkalas přece, že pokaždé zpěv vyhrává. A navíc, když bude zpívat Theo! Musím u toho být!" vymlouvá Stiles Coře její domněnku a bojovně si stoupne. Coře se to nezdá a stále na svého bratra kouká. Ten ovšem jako by byl v tranzu.

"Dobře, ať jde. Stejně je večeře a jídlo mu prospěje," usoudí nakonec Derek. Stiles se na něj ale nepodívá a hypnotizuje Coru vítězným pohledem. Cora se nakonec jeho pohledu zasměje, ale stejně má pochybnosti. Bojí se o svého kamaráda.