Poznámka:
Věty označené tímto symbolem ', se odehrávají pouze v mysli.
Věty označeně tímto symbolem ", říká uvedená osoba nahlas.Když se ráno probudím, hrůzou z mé
budoucnosti, tak bych raději opět usnula.'Dnes je den sklizně' pomyslím si sama pro sebe, zatímco vstávám z postele a chystám se sejít do dolního patra sníst něco, co se dá přirovnávat k snídani.
Většinou mi mamka přichystá chleba s máslem, ale tentokrát upekla vafle a nalévala mi čaj. "Už ani nepřemýšlím o tom, že by mě do her vybrali." říkám mámě."Tak hlavně jez! " odpovídá nemile a já se snažím, si vychutnat svou dobrou snídani s chutí.
Asi jsem se nezmínila, že jsem z 12tého kraje. Však po zničení mého kraje kapitolem, se všichni přeživší, včetně bývalých vítězů her (Katniss a Peeta) 12tého kraje přesunuli do 11.kraje asi na 2 roky.Potom se 12.kraj začal renovovat jeho bývalými obyvately. Teď je to ten nejchudší kraj ze všech, jako vždy byl. Chudý je proto, protože do něj Snow nechtěl investovat peníze. A protože naše nová prezidentka Snowová, je snad horší než její milovaný dědeček prezident Snow, říkám vám, jestli hledáte peklo na zemi...zavítejte do 12tého kraji. Je tady až zbytečně moc mírotvorců. Každý den jsou na náměstí popravy a trestají nás, vlastně za naší existenci. Jednou mě uviděli po osmé hodině venku, a hned mě za to zmlátili a křičeli moje jméno na celé náměstí...vlastně jsem ani nezmínila, jak se jmenuji... . Jmenuji se Luna Collinsová, a jsem skoro normální holka z 12tého kraje.
Táta pracuje jako horník a máma je pekařka.
A teď vysvětlení toho ''skoro normální''.
Mám zrzavé, dlouhé vlasy, které jsou pro dvanáctý kraj velmi atypické. Také se asi jako jediná, ze všech dívek a chlapců nebojím her, možná protože je to pořád jenom hra...hra o život. Ale každá hra se dá vyhrát, a když ne čestně, tak podvodem. Je mi 15 a mám takový pocit, že mě do her nevyberou i když jsou až do 18 let...také jsem asi nezmínila, že moje spolužačka je dcera Katniss Everdeenové a Peety Melarka.Katty Mellarková.
Je po Peetovi docela silná, ale po Katniss Everdeenové - dívce v plamenech, nezdědila vůbec nic...z luku se netrefí ani do země...
A to je opravdu to nejlehčí. Vlastně se ani nesnaží trénovat, zatímco ona trénuje házení těžkých věcí, jako Peeta, mě střílení z luku začalo docela jít, vlastně jsem už dost dobrá.Každý den, včetně dne sklizně, trénuji střelbu z luku. Dokážu se trefit do terče velikosti malíčku, až na vzdálenost 30 metrů.
Ale to už není k věci.
Dnes po mojí výborné snídani, se také chystám jít stříle, ale když už vycházím ze dveří, zastaví mě táta se slovy:
"Lunito běž za matkou. Ona ti dá něco na sebe, aby jsi nevypadala jako koště. Při této příležitosti, musíš vypadat alespoň trochu k světu." Já mu pohotově odpověděla: "Tati, ale já musím jít trén..." Nenechal mě to dopovědět a zvýšeným hlasem řekl "Žádné ale...a okamžitě běž za matkou". Mimochodem, ano můj táta mi říká Lunito.Mnozí už pochopili, že můj táta je velmi vážný muž (😂). 'Dnes teda střílet nebudu no...ale jestli mě vyberou a já tam umřu...tak to bude tvoje chyba tati' řekla jsem si sama pro sebe, když už jsem byla skoro v ložnici rodičů, kde bych asi našla mámu. Nikdo tam nebyl, tak jsem šla k sobě do pokoje, a tam na mě čekala mamka.
Docela jsem se zděsila když jsem viděla šaty, které jsem si měla brát k losování. Já popravdě šaty nemám vůbec v lásce. Šaty na tento rok byly naprosto nové, což mě potěšilo, ale stále to byly šaty. Měly světle růžovou barvu a na okrajích látky byly bílé tečky. Máma mi řekla, ať se jdu vykoupat.
Přišla jsem do koupelny a připravila jsem si vodu do kádě.
'Musím si umýt i vlasy abych nebyla za špínošku' řekla jsem si a sama pro sebe se zasmála.
Když jsem byla už umytá a usušená, vyšla jsem z koupelny a podívala jsem se na hodiny, bylo už 9.30! Měla jsem na spěch, protože v 10.10 jsme museli všichni jít k osudí. Přidala jsem do kroku a rychle jsem zaběhla do pokoje, kde jsem se oblékla.
Musím uznat, že mi ty šaty slušely. Následovně mi máma rozčesala vlasy, oddělila mi dva prameny od zbytku a zapletla je do copu vzadu na hlavě. V 10.03 jsem už vycházela na náměstí.
První kapitola🎉 snad se vám líbí ❤️ má 719 slov
ČTEŠ
The Hunger Games -očima střelce [POZASTAVENO]
FanfictionJsem Luna Collinsová. Prostě 16 létá holka z dvanáctého kraje... Ale přátelé mi říkají že jsem výjimečná a zvláštní... že mám prý kouzelné oči... A něco vám povím ... v mém kraji chodím do školy a moje spolužačka "velká super star" je dcera Katniss...