The Hunger Games -očima střelce [POZASTAVENO]

2.Den sklizně 2/2

Opět chci podotknout na označení vět odehrávajících se v hlavě  '   .
A také na věty které osoby říkají nahlas  "   .

V 10.06 jsem byla na náměstí. I hned po příchodu jsem s mírotvorci šla na odběr krve.

Nejdříve se mě zeptali jestli jsem Pravák nebo Levák a já jim ale nikdy neříkám pravdu. Jsem levák ale vždy říkám "Jsem pravák". Musím jim lhát jména leváků totiž do osudí dávají 2x a po tom já opravdu netoužím. "Dobře" odpověděla žena která měla na povel odběry.

Píchli mě jehlou do ukazováčku na pravé ruce a postavili mě k ostatním 15ti letým dívkám.

Najednou k mikrofonu na pódiu přišla moderátorka. Jmenuje se Ellitte Darla Ghoeliová a je uvaděčka hladových her u nás ve 12tém kraji.

Přišla k mikrofonu a řekla " Vítejte, vítejte .... než vybereme ty šťastlivce, pustíme si film ze samotného kapitolu".
Dříve než to dořekla hned jsem si vybavila začátek filmu 'Ooo... strašlivá válka' řekla jsem si sama pro sebe a pak stejná věta zazněla i z reproduktorů kolem promítací tabule, která byla nedaleko ode mě.

Zamyslela jsem se.... Co bych dělala kdyby mě přeci jenom vylosovali? Přihlásil by se někdo za mě dobrovolně jako Katniss za svou sestru? Nad tím jsem měla přemýšlet dřív.

Film už končil ale Ellitte neřekla nejdříve dámy jako obvykle namísto toho řekla větu která mě nutila plakat.
"Vaše nová prezidentka pozměnila pravidla hladových her".  'Co zase vymyslela za hloupost?' říkám si v duchu.

"S hlavním tvůrcem Simon Dienem vymysleli speciální obzvláštní her a to že každý budoucí splátce bude muset splnit jakousi misy, kterou najde v zadní kapse svého obleku. Má na její splnění čas po celou dobu pobytu v aréně. Také budou hry obzvláštněny tím že místo jedné dívky a jednoho chlapce, od 97. ročníku hladových her budeme vybírat dvě dívky a dva chlapce" řekla a mě se málem zastavilo srdce. Ellitte sledovala vyděšené obličeje.

Spadl jí úsměv ze tváře když vyděla jak se jedno po druhém rozplakává každé dítě. Smutně přistoupila k nádobě s holčičímy jmény navrátila si svůj úsměv na tvář a vylosovala 1.jméno
"Katty Mellarková!" Katty s pláčem vystoupila z řady, obklopila ji skupina mírotvorců a vedli jí k podiu.

Je to štěstí nebo neštěstí?  Na chvíli jsem se radovala, ale pak mi došlo jak moc je mi Katty líto.... Oba její rodiče ve hrách a i ona? Chtěla jsem se přihlásit místo ní ale...došlo mi že bych byla já v ohrožení života. Katniss málem urvala Ellitte hlavu... jen tak tak jí Peeta a Hamychem chytli a posadili na křeslo vedle bývalé moderátorky Cetkie.

Hned tom co Katty přišla na podium Ellitte řekla "Nyní jednoho zástupce chlapců."  Šla ke skleněné nádobě s chlapeckými jmény.
"Joke Newton". Přečetla jméno na papírku.

Joka mi líto neni. Dřív to byl můj dobrý kamarád ale pak jsme se pohádali a od té doby se změnil. Teď je to jenom namachrovanej blbeček. Vyskočil nahoru na podium a Ellitte ho postavila vedle Katty. Ellitte přichází spět k osudí se jmény dívek.
Bere do ruky jeden papírek... otevírá ho a říká "A druhá ženská splátkyně pro 97 ročník hladových her za 12tý kraj je .... Lunita Collinsová...!"

Říkám si 'chudák holka'. Pak si všímám pohledů vedoucích na mě a mírotvorců kteří mě obklopují a vedou mě k podiu.
Sakra vždyť jsem to já!

Asi budu brečet... NE... NE... NE to nemůžu být já!!! Přede mnou už byla Ellitte a podávala mi ruku. 'Neboj to bude dobrý...to bude dobrý...' utěšuji se

Nebyla jsem schopná bez pomoci vylézt na jeviště a tak jsem přijala její pomocnou ruku. Už mi bylo jasné že jdu na smrt a že už nikdy neuvidím můj drahý 12tý kraj.

Ellitte pak už jen něco zamumlala a přečetla poslední vylosované jméno.
"Leon Hooper!"

Dořekla poslední jméno a pak ještě dodala "Takže splátci za 12tý kraj jsou Katty Mellarková, Lunita Collinsová,
Joke Newton a Leon Hooper."

Ellitte nás odvedla do soudní budovy za jevištěm a každého nás rozdělili do vlastních přebývacích pokojů.

Čekala jsem na rodiče asi 10 minut a pak se konečně ukázali.

"Zlatíčko, to bude dobrý. Jsi šikovná a... a... chytrá... ty to dokážeš!
Věřím ti!" Řekla mamka a objala mě.
Já jí obětí oplatila.

Táta k tomu dodal "Luno víš proč jsem tě dnes nepustil ven?"

'Ach bože...zase tahá do přítomnosti minulost a ještě v tomto okamžiku' Pomyslela jsem si...

"Ne tati nevim." Odpověděla jsem asi docela nepříjemě.

"Protože už trénovat nemusíš! Lepšího střelce jsem ještě neviděl!" Dodal k tomu táta a hrdě mě poplácal na rameni.
Usmála jsem se na něj.

'On mě pozoroval jak střílim z luku? Tak to jsem fakt nečekala....'
Vzmohla jsem se jen na " Díky tati"

Obejmul mě i mámu.

Vtrhli tam mírotvorci a odvedli je.
Slyšela jsem jen mámu zakřičet " To dokážeš!"
Hned potom se zabouchly dveře. Sedla jsem si na křeslo u okna a čekala než si pro mě příjdou.

  Tato kapitola má 808 slov.❤️