Ráno se probouzím s dobrou náladou.
Ihned vybíhám z pokoje a mířím do koupelny.
Oblékám se, čistím si zuby, češu a upravuji vlasy jako obvykle.Jsem už hotová a Ellitte mi dává poslední kapitolskou snídani v podobě míchaných vajíček a toastu.
Snídani máme všichni stejnou.
Když už dojídá i Joke který si na snězení snídaně dává ohromnou práci, odcházíme z našeho bytu a výtahem jedeme až do suterénu budovy.
Zde na nás čekají lidé kteří nás jednoho po druhém odvádí pryč.
No, dvanáctý kraj. Zase jdeme poslední však na naše štěstí nemusíme dlouho čekat.Katty už odešla před pěti minutami a pro mě nikdo ještě nepřišel a tak jdu dál sama.
Zastavují mě mírotvorci a v tom se otevírají posuvné dveře přede mnou a člověk stojící v nich mě vede pryč.Vypadá zvláštně kvůli růžovým brýlím a kravatě této barvy. Zbytek obleku má z černé,lesklé a od pohledu jemné tkaniny.
Už jsme na místě. Kovovým tunelem s malímy okénky mě vedou do nějakého ~vznášedla~ jak tomu říkají.A když už jsem vevnitř opravdu ~sci-fy~ létající lodě která nás přemístí na místo kde stojí aréna, posazují mě na vypolstrovanou sedačku s bezpečnostnímy pásy.
Po chvíli vstupují lidé s injekcemi a říkají "Každý z vás dostane své sledovací zařízení. Pouze vám do ruky zavedeme čip díky kterému budeme mít informace o tom kde se nacházíte a jaký je váš zdravotní stav" říká nějaká dáma v bílém plášti. Jde ke mě s injekční stříkačkou a ptá se "Z jakého jsi kraje?".
"Ze dvanáctého" odpovídám a podávám jí ruku.
Mezi loket a zápěstí mi zatlačuje čip a já to ani nějak nevnímám.
•••
Právě jsme přistáli a mě s Katty odvádí naše designerka Thalie.
Naše oblečení je slabé a není vyteplené z toho soudím že v naší aréně bude teplo."Takže nejdřív ti předám informace o tomto obleku, ano?"říká Thalie
"Jo povídej!" odpovídám
"Vidíš tenhle přovázek? Zatáhneš za něj vždy když se aréna změní... chápeš?"
"Jo, ale jedno jsem nepochopila ~vždy když se aréna změní~..."
"Zase tvůj účes?" ptá se Thalie a schválně mění téma.
"Ano. Ale ještě malý moment"Beru velmi ostré nůžky do levé ruky a do pravé své vlasy.
'Úspěšné hladové hry a kéž nás vždy provází štěstěna!' a s těmito myšlenkami si zastřihuji své dlouhé vlasy kolem ramen.
Odstřižené prameny mých dříve dlouhých vlasů padají k zemy a já se dívám do zrcadla...'Jo to vypadá dobře...'"Tak hotovo můžeš pokračovat"říkám.
Thalie na mě kouká s otevřenou pusou...
"No?! Dobrá!"
Právě mi dopletla cop ze zadu hlavy. V tom přichází Katniss a podává mi cosi do ruky. Šeptá " Podívej se na to až tu nebude Katty..." Objímá mě.
Potom přichází ke Katty a také ji objímá a dává ji polibek na čelo.Náhle se z reproduktorů ozývá "Minuta do začátku".
Katniss mi ještě říká "To dokážeš!" a mírotvorci ji odvádí společně s Katty.'Asi Katty vedou na jiný kraj arény.'
"Tak co? Připravená?" ozývá se Thalie.
"Jako nikdy dříve!" odpovídám a otevírám pěst která stále svírá dárek od Katniss.
Je to její brož. Brož s reprodrozdem!
Připínám si jí na oblek a jdu tubusu který mě má vyvést do arény.Reproduktor hlásí "Dvacet vteřin!"
Nastupuji a vchod se za mnou zavírá...
Zase trochu kratší kapitola.
Ale já vás prostě musím napínat😂tak teď už slibuji že v další kapitole už budou hry. Tentokrát tedy pouze 568 slov. A moooc děkuji za nový cover trisveta23 ❤️ je božííí
ČTEŠ
The Hunger Games -očima střelce [POZASTAVENO]
Fiksi PenggemarJsem Luna Collinsová. Prostě 16 létá holka z dvanáctého kraje... Ale přátelé mi říkají že jsem výjimečná a zvláštní... že mám prý kouzelné oči... A něco vám povím ... v mém kraji chodím do školy a moje spolužačka "velká super star" je dcera Katniss...