The Hunger Games -očima střelce [POZASTAVENO]

4.Přehlídka splátců 1/1

V té místnosti jsem zůstala sama.
Po chvilce tam ale vešli dva lidé a řekli mi že se mám svléct a vzít si na sebe speciální košili.

Udělala jsem co chtěli. Ale nejdřív jsem se zeptala "Tričko si mohu nechat?" odpověď byla jasné "Ano, klidně je ale důležité hlavně to by jsi měla tu košili" .

Doufala jsem že to řeknou tak jsem slušně odpověděla "Děkuji" .
Už mi neodpovídali tak jsem si oblékla tu košili a lehla jsem si na takové zvláštní lehátko.

Vezli mě na něm kolem ostatních splátců a jeli až na konec dlouhatánské chodby kde zabočili do uličky.
"A jsme tu! " řekli mi.

Přichází Ellitte která mi konečně vysvětlí o co to tu vlastně jde.
"Drahoušku, nyní tě opláchnou vodou a smyjí z tebe všechnu špínu dvanáctého kraje! Ano?" . Nasadila takový podivný tázavý pohled.

Snažím se odpovědět ale Ell mi skočila do řeči "Dobře tak to jsem ráda že to bereš takhle s klidem. Mám na spěch tak papa a zbytek ti už vysvětlí Thalie. "

"Kdo je sakra Thalie?"

"Ahoj Lunito promiň že jsem se nepředstavila už dřív. Jsem Thalie budu se o tebe starat dokud nezačnou hry. Jinak řečeno, jsem tvoje designerka. Dnes je přehlídka splátců a na tu musíš vypadat tak aby si tě všimli sponzoři kteří ti jako jediní mohou v aréně zachránit. Kapiš? " toto všechno na mě vyhrkla v jednom okamžiku...

"A...ano vše chápu. A prosím říkej mi jen Luno..." řekla jsem rychle a dodala  "...tak na co ještě čekáme?"
pobaveně jsme se na sebe podívaly.

Už mi ostříhali konečky vlasů, nehty a drobné chloupky. Nebolelo to. Pak mě opláchli a rozčesali my vlasy."HOTOVO".

Přišla pro mě Ellitte a vypadla z ní  neposlouchatelně nesrozumitelná věta "Takže,dnesjepřehlídkasplátcůtakžemusímejítještězatvímaKattyinýmdesigneremkterýprovásmáužnachstaméšaty
tak trochu přidej do kroku ať tam jsme v čas!" podívala se na mě a já se na n ní usmála i když jsme vůbec netušila o čem právě mluvila. Normální věc...

Cestou jsme potkali i Katty a Leona takže jsme všichni rovnou šli společně si obléci náš krajový kostým. Joke už byl na místě takže jsme ho nemuseli hledat.

Já a Katty jsme měli černé šaty po kolena. Na vrchu budeme mít zase ten známý oheň. 

Pletou nám zaplétané copy.

Kluci mají podobnou verzi našich kostýmů ale místo šatů mají kalhoty a košile.

Naše vozy vyjíždí poslední. Nojo 12tý kraj. Jedu v prvním vozu ze dvou. Je tu se mnou Joke. Za námi jede Katty s Leonem. Musím říct že i po těch letech je to opravdu působivé. Oheň vypadá jako opravdový a jakmile jsme vyjeli mezi diváky a sponzory, začali jásat.
Házejí po nás růže. My jim za to máváme a posíláme vzdušné polibky.

Vozy už zastavují a na balkónek před námi už přichází prezidentka.
Mává, ale po chvíli bere do ruky mikrofon a říká "Vítejte. Splátci vítejte. Je mi ctí vás přivítat na 97.ročníku hladových her".

"A kéž vás všechny vždy provází štěstěna" šeptá Joke.
Směju se sama pro sebe a nedávám to najevo.

"A kéž vás všechny vždy provází štěstěna!" řekne do mikrofonu prezidentka a po sále se rozlehne hlasitý potlesk.

Kočáry zajely do garáže a Ellitte nás vede k výtahu.
"Asi pro vás není novinka že když jste z dvanáctky tak budete mít střešní byt, že?" říká Ellitte a otáčí se na stěnu s čísly pater.
"Ne nic nového vše už vím." říká jí Leo který má u sebe splátcovskou příručku.
Mimochodem ano doopravdy existuje taková blbina jako splátcovská příručka...

Už přijiždíme do dvanáctého patra.

No páni. Je to tu úžasné a to jsem si myslela že nic hezčího než ten vlak asi nikdy neuvidím. A vidím.

"Takže toto je váš byt tady budete dokud nezačnou hry. Máme nabytý program. Dnes máte volno ale doboručuji vám jít spát brzy protože zítra, pozítří a ještě jeden den budete trénovat ve speciálním výcvikovém centru. Poslední den vám rozdají ohodnocení. Na probírání taktiky budeme mít čas jenom u snídaně a večeře." říká Ellitte
"Má někdo otázky?"

"Já ano" říkám "ve výcvikovém centru... čemu se máme nejvíce věnovat?" .
Rychle mi odpovídá Peeta "První dny tomu co ti nejde a poslední den tomu v čem jsi dobrá. A najděte si spojence je vás přece jenom více než obvykle."

Už jsme probrali taktiku a zrovna večeříme. Nabírám se jablečný koláč se skořicí.

"Jdu spát." říkám po sňezení jídla a oni mi přejí dobrou noc.

Pokoj je krásný ale teď už chci hlavně spát.
'Dobrou mami. Dobrou tati zítra mě čeká první náročný den' říkám a usínám.

Tak je tu další kapitola.🎉
Chci vám říct že hry budou asi od 10. kapitoly. Tato kapitola má 755 slov.❤️