1.Den
Hned ráno jsem vstala a nasnídala se. Odvedli mě do výcvikového centra a teď jsem tu. Zatím jenom v čekacím sále, ale to se taky počítá. Je opravdu brzy takže tu ještě nikdo kromě mě není, a tak pořád čekám.
"Ahoj" ozývá se ode dveří. Je to Leo a Joke.
Sedají si ke mě a ptají se "Tak jak jsi se vyspala?".
"Skvěle, jako nikdy dřív." odsekla jsem
"A máš už nějakého spojence?" ptá se Leo
"Ne, ale pracuji na tom." říkám a nahazuji úsměv typu
~a už se LASKAVĚ na nic neptej, ano!?~.Joke se ale musel pokusit zkazit mi náladu a ptá se dál
" No a co my? Nás by jsi nechtěla za parťáky?"
k tomu ještě nasazuje takový rádoby škádlivý pohled.
Neodpovídám, protože do místnosti vstupují profíci. Většina z 1. i 2. kraje a tváří se fakt drsně a tvrdě. I když uvnitř určitě budou másla."Tak co, jak je ve dvanáctym kraji?" ptá se jedna holka ze dvojky.
Nejraději bych jí neodpovídala, ale stejně mi to nedá , a tak odpovím "Ve dvanáctém kraji se máme... Dvojko asi tak jak si ty neumíš ani představit. Žití v mém kraji je horší,než hladové hry, které nám chystají!" sakra jak to ze mě vypadlo? Tak to je konec. V aréně budu první kterou zabijou."Jsem Regina. A ty?"
"Luna."
"Nechceš si sednout k nám?" ozývá se kluk z jdničky. Pokud si pamatuji správně jeho jméno je William.
"Jasně, proč ne?" tak jsem si k nim přisedla. Teď mi je Regina představuje.
"Tohle je Janette, Laura a Will."
"Za chvíli příjde i Jack, David, Mike, Ester a Bill" dodává Janette
Do místnosti přichází i ostatní splátci ze sedmého, osmého a devátého kraje.
Po chvíli přichází i Katte která si sedla co nejdál ode všech a četla si.Všímám si i kluka který přichází k nám. Má špinavý blond a krásně modré oči.
"Na co koukáš?" ptá se Regina
"Na nic jen mě tak napadlo..." odpovídám
"Co?!" skočila mi do řeči Regina
'Nemůžu jí říct že koukám na kluka, bude to srabácký! Mysli...přemýšlej! Jo! Mám to...'
"Je to zrada, ale v nejbližší době plánuji zabít tu holku z mého kraje. Už mi leze krkem." říkám na zakrytí faktů
"Wau, tak ty si dobrá. Líbí se mi jak přemýšlíš!" říká Regina a pěstí mi vráží do ramene.
Musela jsem se pousmát, když jsem si všimla toho vražedného Lauřiného pohledu, odvracím svůj zrak zpět na toho blonďáka.
Neplánovaně jsme navázali oční kontakt, vnímána jsem pouze jeho oči, přímo jsem se topila v jeho očích.
"Hej si tu?" ptá se mě Will a mává mi rukou před očima
"Co...jo jen jsem tak uvažovala,noo , zapomeň na to."odpovídám a mrkám na něj.
Všichni včetně blonďáka se začali smát. Neznám jeho jméno a tak jsem se hned v zápětí chtěla zeptat, když v to říká:
"Nepředstavil jsem se, jsem Jack Dawson a ty?" usmál se a přišlo mi, že znervózněl. Klidně odpovídám "Jsem Luna Collinsová." usmívá se a tak mu úsměv oplácím
ČTEŠ
The Hunger Games -očima střelce [POZASTAVENO]
FanfictionJsem Luna Collinsová. Prostě 16 létá holka z dvanáctého kraje... Ale přátelé mi říkají že jsem výjimečná a zvláštní... že mám prý kouzelné oči... A něco vám povím ... v mém kraji chodím do školy a moje spolužačka "velká super star" je dcera Katniss...