Záludný Facebook

Trest

Když jsem přijela do školy tak jsem musela obejmout mojí nejlepší kamarádku. „ Ahojky" „ Ahoj"
Když jsem šla cunknul mi zase mobil.

Já son: Už si ve škole tak mi odepiš
Wendy: Jo promiň
Já son: Žádný promiň, trest tě čeká!

Ubíhaly hodiny od toho co mi napsal že mě čeká trest. Zrovna byla matika když mi cinknul mobil ktetej oznamoval správu.

„ Keistrová!" Křičela na mě Stará baba u tabule. „ Nojo dobrý" Řekla jsem jí.
Opatrně jsem se koukla na mobil kdo mi píše! Byl to zase Jáson (?:D ) už když jsem si to přečetla jméno tak jsem strnula........

Já son: Dneska ve tři v lese
Wendy: proč v lese??
Já son: Žádný otázky prostě v lese!

Polilo mě horko. Odložila jsem mobil.
„ Keistrová! K tabuli" „ Musím" „ Neodmlovej Wendy" „ Od kdy mi můžete tikat?"
„ Žákovskou" „ Tak si pro ní pojďte"
„ Okamžitě mi jí dones!" „ Ne"

Už skončila škola a jela jsem busem.
Já son: Moc se na tebe těším😘
Wendy: Okey
Já son: ty se na mě netěšíš?😞
Wendy: já ani nevím
Já son: ty se mě bojíš?😞
Wendy: už půjdu
Já son: Okey

Šla jsem a docela jsem se i bála. Byla jsem v lese přesně. Ale on nikde. Slyšela jsem křupnout klacek. Otočila jsem se a tam nikdo. „ Tak jsem tu"
Ďábelský se usmívál. Byl vysoký  a měl kapucu. „ Neříkal si že ti je 16?"
„ Tak o trochu víc, to Nevadí" „ kdo si?" 

„ Teď přídě trest" Utíkala jsem a on byl za mnou. Zakopla jsem a svalila se dolů. Bušilo mi prudce srdce. Je to můj konec? Nebo můj začátek?

Probudila jsem se v lese. Všechno mě bolelo. Jsem zmlácená do krve. Zvedla jsem se a šla domů. Doma mě čekalo překvapení. Celá moje rodina tam ležela mrtvá. „ Mami, Tati, Bráško"
Křičela jsem a brečela.

„ Cink" Cinknul mi mobil.
Já son: Jak se ti líbilo překvapení?😊
Wendy: Ty hajzle! Zavolam na tebe poldy
Já son: Uděláš to a umře i tvoje kamarádka....
Wendy: Dobře no😞
Já son: Za chvíli jsem tam

Začelo mi rychle být srdce.
Začela jsem brečet........
Kdyby jsem mu to nepřímula moje rodina by žila.......
Za to můžu já......
Slyšela jsem auto. Rychle jsem vyběhla nahoru. Schovala jsem se do skříně. Měla jsem zrychlený dech. Přišel ke skříní něco tam do skříně hodil a já usnula.

Vzbudila jsem se přivázaná na židli. „ Zítra tě přivezu k šéfovi" „ Proč to děláš?' „ Je to moje práce" „ Kde to jsem" „ To tě nemusí Zajímat....."
„ Zítra jedeš do nového domova"
„ Ale proč?" Začela jsem potichu brečet.

Tak tady je další díl. Omlouvam se za chybi. S touhle kapitolou mi pomáhala Kamoška za to ji děkuju.