Záludný Facebook

Nenávidím tě!

Marek přijel domů brzo. „ Ty čubko, jak se mi hrabeš ve věcích" Dostala jsem facku a kopance. „ Jak to že si se snažila Zabít!!! Hrála sis s ohněm!" „ Jak to víš?" „ Mám tam kamery ale bez zvuku" Přivázal mě na židli. „ Když si chceš hrát s ohněm tak můžeme" Zapálil sirky a dal to ke mě. Začel mi pálit kůži až do masa. „ Prosím do bolí, prosím dost" řekla jsem a brečela jsem. On stejně nepřestal. Probálil mi ruku a to tak bolelo. „ Auuuuu" Zařvala jsem. Někdo zaťukal.

*Tuk ťuk* „ Šefe máte tu ty lidi" řekl Lukáš. „ Dobře" Sfouknul sirku a odešel. „ Si v pohodě?" zeptal se Lukáš. „ Ne strašně to bolí" řekla jsem. „ To je debil" řekl Lukáš. 

Byla jsem v pokoji a někdo zaťukal.
* Ťuk ťuk* Sevřel se mi žaludek. Měla jsem v krku obrovskej knedlík. Přišla tam Anežka. „ Ufff" „ Co sis myslela?" řekla. „ Že je to Marek" „ Proč?" „ Tak koukni co mi dneska udělal" Přišla ke mě a koukla se. „ Twl je debil" řekla.

„ Já nevím co dělat strašně to bolí a pálí" Anežka vzala vodu a nějaké tu lekarničku. Vybrala mi z toho střep a bordel. Obvázala mi to. „ Děkuju" řekla jsem. „ Pro nejlepší kamarádku všechno ne?" Objala mě. „ Jsem ráda že mám alespoň tebe" „ To je dobře"

Jsem ráda že alespoň nezabil Anežku.
„ Tak co ?" přišel jsem Lukáš. „ Dobrý obvázala jsem jí to" „ Děkuju Anežko" Dal jí pusu do vlasu. Nevim proč začala jsem žárlit. „ Měly by jste jít. Chci být sama" Oba dva odešli pryč.

Marek si mě vytáhnul z postele a přimáčknul mě ke zdi. „ Jestli si myšlíš ti couro že jsem skončil si na omylu" Dal mi ruku pod krk a začel mě dusit. Líbal mě přitom na krku.

Nemohla jsem dýchat. Začeli se mi zavírat oči. Až jsem oči zavřela a vpadla do bezvědomí. Vzbudila jsem se a koukla se kde to jsem. Byla jsem v pokoji na postali. „ Auu" řekla jsem a pořádně jsem nemohla dýchat.

Nudila jsem se tak jsem se šla projít. Sedla jsem si na Zahradu a uviděla blbnout Anežku s Lukym. Vážně jsem žárlila ale až moc. Marka jsem někde neviděla. „ Lidi kde je Marek?"

„ Jel si dneska něco zařídit" „ Aha"
Přišla jsem k nim. „ Pojď Taky" „ Ne nechci vám dělat křoví " odešla jsem.
„ Wendy" kričeli. Já je neposlouchala a šla jsem do pokoje. Najednou jsem o něco zakopla. Bylo tam jedno prkno uvolněné. Dala jsem prkno pryč a tam byl deník.

Deník patřil Kíře Wolfové. Začala jsem číst.

                                                 12.4.1997
Přišla mi na Facebooku žádost a do všechno začelo. Psal mi a já mu podlehla. Když jsem jednou pryšla ze školy moje rodina tam ležela mrtvá. Ale pak mě unesl.                              
                
                      Den první
Nevěděla jsem co dělat. Nejvíc jsem se bála že mě zabije. Byla jsem přivázaná na židli. Přišel tam a já stuhla. „ Kdo si?" To byla zatím otázka kterou jsem chtěla vědět. „ To tě teď nemusí zajímat" řekl a já měla v žaludku úplný guláš. „ Proč jsem tu" zařvala jsem. Neodpověděl. „ Proč tu jsem?" zařvala jsem znova. Dal mi facku takovou že semnou spadla židle. Dostala jsem další facku a už zavřela oči.

Tu holku taky unesl? Dala jsem radši deník na to místo. Mě by zajímalo jestli žije. Co když žije? Nebo ne?
* Ťuk tuk* „ Kdo je?" „ Já Lukáš" „ Aha" „ Mužů dal?" „ Ne, jdu spát" řekla jsem tak i udělala.

Ahoj Vítam vas u nové kapitoly. Snad se líbí. Omlouvam se za chyby.
                   Vaše Karol❤