Záludný Facebook

Fakt?

„ Je to holka" „ Holka" řekla jsem natšeně. „ Ano, příští týden přijde na kontrolu" „ Dobře, děkuji" Odešla jsem pryč. „ Tak co?" „ Jsem těhotná 4-5 měsíců a budu mít holčičku" „ Na tobě to nebylo vůbec poznat" „ Taky si říkám" zasmála jsem se. „ Tady máš tašku. Máš v tom jídlo protože ty potřebuješ jíst. Ale on by tě nenechal jist hodně proto tady máš to jídlo" „ Díky" usmála jsem se a vzala jsem si tu tašku. Dala jsem jí pod postel a lehla jsem si. Hladila jsem bříško. „ Ahoj Tady tvoje maminka" Zasmála jsem se. Ta maličká mě kopla. „ Vím že asi tatínka nebudeš mít ale snad mi budeš stačit" Zase mě do bříška ta malá kopla.

Premýšlela jsem nad jmény. Buďto bych jí dala. Anabell, rose, Karin a nebo Rozalíí. Vůbec jsem nevěděla jaké jí dát. Ležela jsem. Přišel tam marek. Nějak jsem celá stuhla. „ Nějak si přibrala a si nějaká líná" Měla jsem v krku jeden velký knedlík. „ Asi ti budu dávat malo jist" Řekl a začel si mě prohlížet. Kývla jsem. Čekala jsem že mě uhodí nebo něco ale zatím mi nic neudělal.

„ Nejlepší by bylo kdyby se to nikdy nestalo. Kdybych s nim nezačínal, mám na svědomí tolik smrti" Řekl Marek. Co se to sním děje? On si to dává za vinu? Tak proč s tým neskončí? „ Když tě to tak štve proč s tým neskončíš" „ Je už pozdě" Řekl Marek a odešel. Vzala jsem si deník.

Den čvrtý
Byla jsem ve svém pokoji. Marek na pár dní odjel a já měla klid. Byla jsem ráda. Když jsem šla dolů se najíst něco mě koplo do břicha. Neřešila jsem to a šla se najíst. Furt mě něco kopalo do břicha. Tak jsem to řekla jednomu klukovi co mě chtěl chránit a tak podomně. On jsem zavolal doktora a já byla těhotná. Nevěděla jsem co mám dělat. Věděla jsem že to bude holka, ale musela jsem držet tajemství před ním. Jinak by mi to dítě pak dál pryč. Bála jsem se a hodně. Že to zjistí a podomně.

Ona je byla taky těhotná? Jako fakt? Řekla jsem si pro sebe. Uklidila jsem deník. Šla jsem se houpat na houpačku. Začal mě luky houpat. „ Díky" řekla jsem. „ Nemáš za co" Řekl Luky a houpal mě dál.
Seděla jsem na houpačce a unášela jsem se tým vzduchem. Anežka tam přišla. „ Ahoj Any" „ Ahoj promiň za Všechno" „ Nevadí" Usmála jsem se. „ Co mimčo" Zašeptala. „ No dobrý už i kope" řekla jsem a usmála jsem se. „ Co kope?" Zeptal se Marek. „ Nic nic" Řekla jsem.

„ Pěkně ukecaná jsi" „ Nene" Dostala jsem Facku. Primo jsem spadla na břicho. „ Auu" řekla jsem a ucítila bolest. „ Tak řekni co tě kope?"
A já nevěděla co mám říct a dělat.

Tak tady je nová kapitola ale kratší. Snad se vám bude libit.  Omlouvam se za chyby