Kufr plný záhad (Newton Scamander FF)

Neznámý známý

Byla dusná letní noc. Blížila se bouřka, v půlce července nic neobvyklého. Obloha se zatáhla a z dálky se ozývalo dunění prvních hromů. Když jste ji chvíli sledovali, mohli jste spatřit i matné blesky křižující temné nebe.

Temnými uličkami Londýna si to šinul mladý muž. Šel spěšně, neustále se ohlížel, jako by ho někdo sledoval. Měl jasný cíl. O něco méně jasně věděl, kde přesně se onen cíl nachází. Nemohl se pohybovat za bílého dne. V noci ho Londýn mátl ještě více.

S každým dalším krokem byl víc a víc paranoidní. Ze dne na den se stal hledaným po celé Anglii. Noviny asi před týdnem otiskly jeho podobiznu s prohlášením, že kdokoliv ho zahlédne, musí to okamžitě hlásit Ministerstvu kouzel. Ano, oficiálně se z něj stal uprchlík před zákonem... Silně zahřmělo a na zem dopadly první dešťové kapky. Muž zvedl límec svého modrého kabátu, aby mu ledové kapky nepadaly za krk a pevněji sevřel starý ošumělý kufr plný tajemství. Kufr, jehož obsah ho dostal do celé téhle šarády. Volnou rukou každou chvíli šmátral po hůlce za opaskem, aby se ujistil, že tam stále je, připravena k případnému použití. Nerad by ji používal, ale kdyby musel...

Ulička ho vyplivla na malém placu. Pozvedl hlavu k ceduli a přečetl si nápis. Grimmauldovo náměstí. Pousmál se. Konečně byl na místě. Stanul před domy jedenáct a třináct. Žádného mudlu netrápil onen drobný detail, tedy chybějící číslo dvanáct. Pro kouzelníka to byl velmi důležitý element. Pozorně se rozhlédl, ale nikoho v dešti neviděl. Spoléhal tedy na to, že ani jeho nikdo nevidí. Pozvedl svou hůlku a oba domy se náhle začaly rozestupovat... Nevěděl, co může čekat. O tomto místě neměl nic vědět. Nic o Fénixově řádu, odboji proti Voldemortovi. Ale on věděl, detaily mu sice nikdo neposkytl, ale málo je lepší než nic. Otázkou zůstává, jak se o tajném domě dozvěděl?

Když prvně po návratu do rodné Anglie spatřil svou tvář v novinách, začal se skrývat, úspěšně skrývat. Jednou v noci, přebýval zrovna ve staré zřícenině v městečku Canterburry, z podlahy vyšlehly zelené plameny a z nich vyletěl obrovský majestátní fénix. Do klína mu hodil malý svitek pergamenu a zmizel stejně, jako se objevil. Polekaný a překvapený pergamen roztřesenými prsty rozbalil. Úhledným písmem na něm stálo:

Grimmauldovo náměstí 12, Fénixův řád. Zve vás drahý přítel Albus Brumbál. Klíčová věta: Sirius Black je nevinný, Pettigrew je krysa.

P.S.: Vzkaz zničte!

Několikrát dopis prolétl očima. Nechápal, o co jde. Na druhou stranu Brumbálovi důvěřoval, vezme-li v úvahu, že psaní je skutečně od něj. Způsob doručení by tomu odpovídal... Vytáhl hůlku a pergamen zapálil. Sledoval hořící psaní a přemýšlel nad jeho obsahem. Vydá se na to místo. Co by asi ve své situaci mohl ztratit?

Došel až k mahagonovým dveřím se zlatým číslem dvanáct a pozvedl ruku k zaklepání. Byl nervózní. Co či koho najde za dveřmi? Zhluboka se nadechl, vydechl a zaklepal. Netušil, že tímto gestem bude vtažen do událostí, o kterých nesnil ani v nejdivočejších snech.

Dveře se pootevřely na úzkou škvíru a on spatřil postaršího pána s prořídlými zrzavými vlasy.

„Kdo k čertu jste?" zabručel.

„Já jsem..." nestihl se představit, přerušil ho hrubý hlas vycházející zpoza zrzavého muže.

„Pusť mě, Arthure." Onen Arthur ustoupil a jeho místo vystřídal vysoký kouzelník s černou pletí. Přimhouřil oči a zkoumal nezvaného návštěvníka. Náhle se však jeho oči rozšířili. Poznal ho. Jeho prací bylo ho vystopovat a on mu mezitím vběhne přímo do náruče. Prudce rozrazil dveře, popadl hosta za kabát a vtáhl ho dovnitř. Dveře zabouchl a vši silou ho k nim přirazil. V jeho ruce se náhle zjevila hůlka, kterou namířil na návštěvníkův krk. Ten byl zděšený, vyjevený a netušil, co se to k sakru děje. „Kdo jsi?" vyštěkl černoch.