Kufr plný záhad (Newton Scamander FF)

Proti zákonu

U Děravého kotle se scházeli kouzelníci a všemožná stvoření z nejrůznějších vrstev společnosti. Nebyl to žádný luxusní lokál, ale svému účelu sloužil dobře. Newt toto místo znal až převelice dobře. Slézali se zde nejrůznější pašeráci a překupníci s kouzelnými tvory, jejich mláďaty či vejci, zuby, drápy, krví a vším možným. Sem tam se dalo narazit na někoho, s kým se dala hodit řeč a Newtovi se tak nejednou naskytla příležitost nějakého toho tvora za slušnou cenu zachránit.

Těsně před třetí hodinou odpolední se Newton Scamander dostavil před kouzelnickou hospodu a vyhlížel... snad ženu svých snů?

„Newte, jsi přítomen?" ozvalo se náhle u jeho ramene a on sebou prudce škubl.

„Tino, neviděl jsem tě přicházet," zamumlal překvapeně.

„To jsem si všimla," řekla a založila si ruce v bok. „Pojď rychle dovnitř, máme si toho hodně co říct." Vešla do lokálu a Newton ji bez námitek následoval. Hospoda byla poloprázdná, Tina tedy vybrala volný stůl v tmavém koutě a posadila se, Newt naproti ní. Upřeně se na něj zadívala, jakoby se mu chtěla provrtat do mysli pouze svýma očima, on tak raději, a ostatně jako vždy, sklopil zrak ke stolu.

„Nejdříve bys mi mohla říct, co tady vůbec děláš?" promluvil nakonec a začal si pohrávat s jedním z korkových podtácků ležících na stole. Tina si povzdechla a sledovala Newtovy ruce.

„M.A.C.U.S.A. mě sem poslala. Jde o nějaký výměnný program bystrozorů. Neměla jsem moc na výběr-"

„Dobrý den, vítejte U Děravého kotle, co vám mohu nabídnout?" vyrušila ji servírka, mladá čarodějka s rezavými vlasy a křivými zuby.

„Jen kávu, děkuji," odbila ji Porpentina.

„Pro mě taky," zamumlal Newt rychle a servírka odkráčela.

„Na druhou stranu to bude jistě zajímavá zkušenost," dokončila Tina a prostě pokrčila rameny.

„Jak dlouho už tady jsi?" zeptal se Newton a konečně se na ni podíval.

„Teprve pár dní. A hned jsem měla tu čest narazit na několik zvláštně se chovajících čarodějů, mezi kterými je náhodou můj starý známý," zasyčela nebezpečně. „Teď je s vysvětlováním řada na tobě."

„To, co ti teď řeknu, si prosím nech pro sebe, dobře?" Tina rázně přikývla. Newt se k ní naklonil co nejblíže, jakoby ji chtěl políbit a ona opět ucítila onu příjemnou vůni. „Voldemort se vrátil a..." Řekl jí všechno, o Fénixově řádu, smrtijedech, Albusi Brumbálovi, Harrym Potterovi a tom, co ten chlapec viděl, svém soudu a sledovacím náramku. Řekl jí to, protože jí věřil a ona pozorně naslouchala. Když dokončil své vyprávění, během kterého ho vyrušila jen servírka, která přinesla kávu, odtáhl se a pozorně sledoval Tinin neustále se měnící výraz.

„Nemůžeš alespoň jednou nejít proti zákonu?" zavrtěla hlavou s úsměvem.

„Nejdu proti zákonu, jen jsem si nevybral zrovna ideální cestu," pousmál se také, i když to zrovna moc k úsměvu nebylo. „Nových lidí není nikdy dost," dodal ještě a doufal, že Tina jeho nabídku pochopí.

„Já- já bych ráda pomohla dobré věci," zašeptala, „ale musím si to nechat projít hlavou."

„Jak si přeješ, nenutím tě." Porpetina pokývala hlavou a zahleděla se do šálku kávy před sebou. Newt se nervózně kousal do rtu. Nevěděl, co dělat. Může ji chytit za ruku? Bude se jí to líbit? Ocení to? Ach, U Melina, tohle vůbec nebyla jeho parketa. Pomalu svou dlaň sunul po stole k její a modlil se, aby neucukla.