Kufr plný záhad (Newton Scamander FF)

Kufr na scéně

Ráno Newton Scamander prudce otevřel oči. Ležel v teple, zachumlaný do peřiny, na měkké posteli... Co to má u Merlinových vousů znamenat? Chvíli jen bez hnutí ležel a těkal očima po místnosti. Vzpomínky na včerejší divokou noc se mu začaly pomalu vracet. Kéž by tak mohl vzpomínat na flám, i tu případnou kocovinu by snesl raději, než tohle. Chtě nechtě musel vstát, obléknout se a vydat se dolů. Hrozilo totiž, že by po čase někdo přišel zkontrolovat, zda je ještě naživu.

Neměl rád nové lidi. Neznal je a oni zase na oplátku neznali jeho. Běžná rovnice. Vždyť si stěží pamatoval jejich jména! Ohrnul rukávy košile a odhalil tak hubené předloktí s drobnými jizvičkami způsobených zuby a drápy různorodých kouzelných tvorů. Vytáhl svou hůlku zpod polštáře, kde ji včera před spánkem uložil a poklekl ke kufru ležícím pod oknem. Kouzlem ho otevřel a nahlédl dovnitř. Uslyšel skřek, syčení a různé další zvuky svých tvorů.

„Nebojte," zašeptal, „všechno bude zase fajn. Uvidíte." Spíše než své zvířectvo však uklidňoval sebe...

Opatrně vešel do jídelny, kde již seděla většina obyvatel tohoto prapodivného domu. Někteří mu popřáli dobré ráno, další jen nesouvisle něco zamručeli. Newt odpověděl jen pokýváním hlavy a usedl na volnou židli. Z kuchyně přitančila Molly Weasleyová a položila před něj snídani.

„Prosím, drahoušku, dobrou chuť," usmála se na něj široce. Newt na ni zaskočeně hleděl. Takto ho v životě neoslovila ani jeho vlastní matka.

„Ehm... děkuji," vzpamatoval se nakonec a doufajíc, že oslovením drahoušku častuje všechny, se pustil do jídla. Už si ani nepamatoval, kdy naposledy jedl teplé domácí jídlo. 

„Myslím, že Ministerstvo tě musí mít vážně rádo," promluvil Sirius od čela stolu. Newt, zaskočen tím, že na něj vůbec někdo mluví, si všiml, že přešel na tykání. Fajn, mít za kámoše masového vraha, proč ne? „Dnes jsi dokonce na druhé stránce." Pozvedl noviny a ukázal mu jeho vlastní fotografii pořízenou ve chvíli, kdy asi před měsícem probíhal Central parkem v New Yorku. Newton ztěžka polkl a naznačil Siriusovi, aby mu noviny podal. Ty tedy kolovaly téměř okolo celého stolu, nakonec je získal z rukou té nejmladší dívky... Heidy? Gerdy? Ne, počkat, Ginny?

„Díky," usmál se na ni a zaměřil se na noviny. Zamračil se. Fotografie byla odříznutá tak, aby nebyla vidět jeho společnice. Smutně se nad vzpomínkou na ni pousmál. V onu chvíli nevěděl, že se k nim někdo dostal tak blízko, aby je vyfotil. Zřejmě byli sledování už dlouho předtím, než vůbec pojali podezření. „Netušil jsem, že si M.A.C.U.S.A. a Britské Ministerstvo kouzel vyměňují informace o hledaných."

„Co je M.A.C.U.S.A.?" zeptal se rychle ten zrzavý chlapec... Jak se jen jmenoval...

„Ministerstvo kouzel v USA, Ronalde," odpověděla mu kudrnatá dívka sedící vedle Ginny. Oh, Ron, jistě.

„Jo, tak to jste fakt v rejži," zahučel Ron směrem k Newtovi.

„Díky," odpověděl mu stejným tónem a noviny složil.

„Za chvíli dosáhneš na mou úroveň," ušklíbl se Black. Newton si ho chvíli zkoumavě prohlížel, než se odhodlal zeptat.

„Brumbál psal, že jsi nevinný. Jakto?" Po Siriusově tváři se přehnal úšklebek a pustil se do vysvětlování. Scamander se nestačil divit...

***

„Zvěromágové, chytré," zašeptal Newt, když Sirius dovyprávěl. „Vsadím se, že ti to pomohlo přežít Azkaban."

„To rozhodně," přikývl Sirius rázně. „Jinak bych byl asi pěknej magor."

Osazenstvo mezitím dosnídalo a Ginny pomáhala matce sklízet nádobí. Většina se rozprostřela po domě. Newton se bezcílně toulal, sem tam zašel zkontrolovat svůj kufr, tedy spíše jeho obsah. Nezbylo mu nic jiného než čekat na Pastorka a zprávy z Ministerstva. Mezitím byl však schvácen neskutečnou nudou.