Kufr plný záhad (Newton Scamander FF)

„Nikdo se mazat nebude!"

Jídelna v domě hlavního štábu Fénixova řádu byla opět napěchována lidmi. Schůze začala už před hodinou a mnozí se již neklidně ošívali. Newton seděl na židli vedle Tonksové a nepřítomně si pohrával s tím zatraceným náramkem z Ministerstva.

„Jediné štěstí bylo, že Scamander lhal, jinak bychom byli v pěkné rejži," řekl Pastorek. Newt sebou při zaslechnutí svého jména trhl a vrátil se zpět do reality. „Asi by ani nevyvázl tak snadno, kdyby řekl, že je s vámi v kontaktu."

„Nejsem zase úplný pošuk," ozval se Newton a všechny tím překvapil. Zvedl oči od svých rukou a prohlédl si tváře osazenstva. „Jen mě trochu vyděsili s těmi otázkami na vaši osobu, Albusi."

„Kornelis Popletal si vsadil do hlavy, že toužím po jeho ministerském postu," vysvětlil Brumbál ledovým hlasem.

„Možná by se tím všechno vyřešilo," zamručel Sirius od čela stolu. Někteří nad jeho poznámkou uznale pokývali hlavou.

„Tak či tak, konečně můžeme plnohodnotně využít vaši pomoc, Newtone," prohlásil Brumbál ignorujíce Siriuse. „Nových lidí do hlídek není nikdy dost."

„Bude mi potěšením."

***
„Těšil ses do Bradavic?" zeptala se Ginny, která se zvědavě procházela po Newtově, dalo by se říci i pracovně, v útrobách kufru. Bedlivě zkoumala obsah každé poličky, lahvičky s tekutinou či tituly knih. Newt se otáčel okolo stolu a připravoval léčivou směs pro mláďata okamií.

„Já nevím," zamručel a nekrčil nos nad obsahem kotlíku. „Spíše ano."

„Mně se letos moc nechce," přiznala dívka a odložila zpět jednu z mnoha knih.

„Proč?" Mlok vypadal duchem nepřítomen a přitom dívce odpovídal. Ginny si domyslela, že stejně vůbec netuší, o čem spolu mluví.

„Netuším. Tak nějak to cítím," zašeptala a vyhoupla se na špičky, aby lépe viděla na polici. Zaujala ji fotografie v rámečku. Vlastně to byly dva rámečky. Jeden ležel sklíčkem dolů, na něm stál druhý. Na fotografii byla mladá žena s krátkými tmavými vlasy a jemně, nervózně se usmívala. Za okrajem byl vložený kousek pergamenu, na kterém úhledným písmem s kudrlinkami stálo: „Potřebuješ někoho, kdo ti toho více dá, než vezme." Ginny se natáhla po rámečku.

„Hej, co to děláš?" vyhrkl Newton najednou a rychlým krokem přešel k dívce, která ztuhla uprostřed pohybu.

„Já-já... Kdo je to?" Newt se kousl do rtu a upřeně fotografii sledoval. Sám si všiml teprve nedávno, že tady je. Musela mu ji sem dát Queenie těsně předtím, než odjel. Tohle působilo jako její styl.

„To je... Jedna moje známá," snažil se to rychle zamluvit.

„Jak se jmenuje?" nedala se Ginny.

„Porpentina, poznali jsme se v Americe." Newton si povzdychl a vzal rámeček do rukou. Prstem přejel po Tininých rtech a smutně se pousmál. Přece jen mu chyběla... Ginny ho se zájmem pozorovala.

„Máš ji rád?" Ta otázka byla tak nevinná a přesto znamenala tolik.

„Já-, vážím si jí. Moc," zašeptal přiškrceně a položil fotografii zpět na polici. Když si všiml, že Ginny zřejmě s troufalými otázkami nehodlá jen tak přestat, promluvil dříve, než stihla ona. „Měl bych okamiím odnést ten odvar, než se navzájem požerou." Omluvně se pousmál a poodešel zpět ke stolu.

„Jo, dobře. Půjdu za mamkou, jestli něco nepotřebuje," zamumlala Ginny a vydala se k žebříku.

Newton po celou dobu, co krmil okamie, přemýšlel nad osobou na fotografii. Chtě nechtě se na ni musel jít znovu podívat. Skutečně mu tak moc chybí? Co to s ním k čertu je? Rázně zavrtěl hlavou a odvrátil se od police. Ušel pár kroků, ale náhle se zarazil. Zavřel oči a snažil se vrátit zpět do New Yorku. Vzpomínal, jak ji poprvé uviděl, na to, co si o ní myslel, na zvuk jejího hlasu a jiskřičky v jejích očích, na chvíli jejich loučení... Mozkomorové sice z této vzpomínky vytáhli jen to nejhorší, on se ale snažil vrátit ji zpět do původního stavu a celkem se mu to i dařilo. Jediné, co mu zůstalo v hlavě vrtat po mozkomorové zásahu bylo sice hloupé, ale bylo to tam. Proč ji u Merlinova vousu tenkrát nepolíbil?!

***
Polovina prázdnin byla pryč a Newton byl, stejně jako ostatní členové Řádu, v jednom kole. Neustálé pochůzky, tajné sledovačky a mnoho a mnoho dalšího. Nejednou se dostal do problémů, hlavně když se octil na místech, kde by se běžný kouzelník potulovat neměl. Tak nějak cítil, že má za zadkem Ministerstvo. Možná si to jen namlouval, hlavně kvůli Popletalovu varování, ale i tak si svůj statut nechal Pastorkem jednou za čas zkontrolovat.

Čím dál častěji musel myslet na to, jak moc postrádá Porpenrinu. Ve slabých chvilkách málem podlehl pokušení překročit hranice Anglie a vydat se za ní do New Yorku. Naštěstí v něm zbylo snad trochu zdravého rozumu a nikdy tyto úvahy nepřevedl v realitu.

Veselé bylo, že mladý čaroděj zatím neměl ani tušení, že aby se dostal k Porpentině, hranice vůbec přecházet nemusí...

***
Již se smrákalo a skupina čarodějů vedena Kingsley Pastorkem se pomalu prokrádala postraními uličkami Londýna. Byli zde Arthur Weasley, Newton Scamander, Remus Lupin, již vcelku slušně sehraná parta. Kingsley šel vpředu a snažil se zahlédnout jejich cíl. Scamander s Arthurem kráčeli s hůlkami napřaženými uprostřed a Remus hlídal záda. Nervózně pokukoval po měsíci, který zrovna vycházel. Úplněk bude již za pár dní...

„Někdo tam je!" sykl a hůlkou namířil mezi stíny. Muži se prudce otočili a snažili se cokoliv zahlédnout.

„Je jich více," vyhrkl Arthur a třeštil oči. Náhle se ozvala hlasitá rána hned vedle Pastorka. Někdo se přemístil.

„Ani hnout!" ozval s ženský hlas a Newtovi zamrazilo v zádech.

„Neplecha ukončena!" křikl Kingsley a skočil po drobné ženě. Pevně ji chytil za zápěstí a i s ní zmizel. Přemístili se i ostatní členové skupiny. Neplecha ukončena byl jasný příkaz k přemístění s předem jasně stanovenou lokací. Nikdo nezaváhal.

***
Když se Newton objevil na místě určení vedle svých přátel, spatřil Pastorka, jak drží ženu u zdi a hůlkou jí míří do obličeje.

„Je z Ministerstva, prozradí nás, vymažeme ji." Kingsley měl jasno.

„Ne, počkejte," zakročil rázně Scamander. „Nikdo se mazat nebude."

„Newte?" vyhrkla žena polekaně.

„Jen klid, Tino. Všechno je v pořádku," usmál se smutně a položil Kingsleymu ruku na rameno. „Znám ji a věřím jí. Když všechno rázně vysvětlíme, nic nepovíš, že ne, Tino?" On i Pastorek se otočili k vystrašené Porpentině, oba s naprosto rozdílným výrazem ve tváři.

„Dobře," pokývla hlavou a bystrozor ji pustil.

„Tohle je moc důležité, Tino. Nemáme moc času," začal Scamander vysvětlovat. „Musíš vědět, že to co děláme, není špatné, pouze si to myslí Ministerstvo. Sice netuším, co tady děláš, ale věř mi."

„Mám lhát?" zeptala se přiškrceně.

„Snad to umíte," zavrčel Kingsley. „Spoléháme na to. Máte to na svědomí, Scamandere. Jestli se to pokazí, podám si vás. A teď rychle, ať neztratíme stopu." Lupin i Arthur se společně s Pastorkem bez jediného slova přemístili. Když osaměli, Newt k Tině opět promluvil.

„Sejdeme se zítra, ve tři, U Děravého kotle. Víš, kde to je?" Porpentina rychle přikývla. Chtěla mu toho tolik a říct a zeptat se ho na tolik věcí, ale on ji nenechal. Pouze ji chytil za ruku a sklonil se blíže. Ucítila jeho horký dech i příjemnou pižmovou vůni. „Pamatuj na svůj slib, všechno ti vysvětlím zítra... Tolik si mi chyběla." S těmi to slovy se Newton přemístil za svými přáteli a zanechal tak zmatenou z míry vyvedenou Porpentinu samotnou.

---------------------------------------------------

Ano! Konečně je to tady!

Ti, co toužili po... no budiž, Giton, nezoufejte. Sice nevím přesně, jak to udělám, ale mám v plánu napsat paralelní příběh, kde si Newt nabrnkne Ginny. Asi z toho udělám další separé "knihu" a vložím sem odkaz. Dám vám včas vědět, je mi dejte chvilku na to to rozdejchat! 

Žijte dlouho a blaze! :D