Kufr plný záhad (Newton Scamander FF)

Módní doplněk

Většina obyvatel Grimmauldova náměstí cítila jistou nervozitu ohledně Scamanderova odchodu a také obavy ohledně jeho budoucnosti. Nikdo nemohl tvrdit, že by mu za tu krátkou dobu ten trhlý kouzelník svým způsobem nepřirostl k srdci. Remus Lupin poznal, jak tolerantní a nápomocný ten mladík je, Sirius zase pochopil, že i ti, jejich život tvoří hlavně starání se o příšerky, mohou být více méně normální a Ginny, která jeho odchod nesla nejhůře, narazila na člověka, ke kterému mohla svým způsobem vzhlížet.

Ona, Hermiona, Ron, Harry, Fred a George seděli v, dalo by se říci, obývacím pokoji naproti jídelně. Cítili se unavení po celodenním uklízení tohoto prokletého obydlí. Kluci hráli Kouzelnické šachy a Hermiona si jako vždy četla. Ginny seděla v křesle, pod nohama Newtův kufr. Na kolenou měla rozložený jeho zápisník s poznámkami o všech možných i nemožných tvorech, jejich vlastnostech, oblibách ale i nebezpečích, která s sebou nesou. Ukazováčkem jemně přejížděla po kličkách Newtonova škrabopisu a usmívala se jako měsíček na hnoji. Moc chtěla do toho kufru vlézt a všechno to napsané si ověřit, ale nenašla v sobě odvahu...

„Říkám, totálně jí hráblo!" vykřikl Ron a rozmáchl ruce. Až v tuto chvíli dívka zaregistrovala, že se na ni všichni v místnosti dívají. Nevšimla si ani, že se k nim usadili i její rodiče a Sirius.

„Třeba se jen zamilovala!" vypískl Fred vysokým hláskem, vykulil oči a zamrkal.

„Zavřete zobák!" vyštěkla vztekle a zaklapla notýsek. Vstala, popadla ošoupaný kufr a chystala se odejít, když plamen v krbu náhle zazářil zeleným plamenem. Vystoupil z něj Kingsley Pastorek, na tváři jako vždy zachmuřelý výraz. Napřímil se, z ramenou si setřepal popel a porozhlédl se. Změřil si Ginny, která stále ve futrech se Scamanderovým kufrem. Odvrátil se od ní až ve chvíli, kdy promluvil pan Weasley.

„Tak Kingsley, co se stalo? Co s ním bude?"

„Zatím nevím," odpověděl mu Pastorek po krátké dramatické odmlce a usadil se vedle Siriuse. „Musel jsem ho odvést do Azkabanu." V pokoji se náhle rozhostilo naprosté ticho, které porušila až hlasitá rána od dveří, to Ginny upustila kufr. „Je to jen dočasné," dodal bystrozor, když spatřil zděšení přítomných. Molly se zachvěla a její manžel ji pevně objal kolem ramen.

„Proč do té díry, k čertu?!" štěkl Sirius.

„Jen to jen na pár dní. Docela obvyklý scénář. Strčí ho tam, mozkomorové si s ním pohrají, potom ho předvedou k výslechu a řekne i to, co neví," pokrčil rameny prostě Kingsley. Nějak ho tento postup Ministerstva nevzrušoval a navíc tak nějak uvnitř cítil, že si ten frajírek zaslouží trochu usměrnit.

***

Newton Scamander byl dopraven zpět na Ministerstvo kouzel o čtyři dny později. Že to skutečně byly čtyři dny, věděl jen a pouze proto, že si na zeď své cely vyškrábal vždy před spaním jednu rýhu. Čas mu v té kobce neskutečně splýval. Horší byl ale neustálý pocit toho, že už nikdy nepocítí štěstí. Mozkomorové v něm vyvolávali ty nejhorší vzpomínky zadupané hluboko v jeho mysli... Nehezká smrt jeho matky, problémy na škole, ta malá dívenka v Súdánu – obscurial, pohled na zmučené kouzelné tvory, které nacházel v různých koutech světa, loučení s Ní... Většinou na tu chvíli vzpomínal hezky, přece jen si naznačili, že se znovu uvidí... Ta černá monstra však dokázala vytáhnout z té vzpomínky pocit bezmoci, strachu a smutku z loučení... Mohla být považována za kouzelná stvoření jak chtěla, mozkmory prostě nesnášel.

***

„Newton Artemis Fido Scamander?" zeptal se sám Kornelius Popletal, který soudu zasedal. Newt očekával jen malou místnůstku se skupinkou lidí, která na něj bude mít jen pár otázek a hurá domů. Něco takového si však skutečně mohl jen přát. Nechtělo se mu ani věřit, že by byl tak důležitý, aby se kvůli němu sešla půlka Ministerstva.