Kamarádka

16.

Dny plynuly a já jsem začal s Nicky chodit.

Docela jsem se divil, že zrovna já, ale byl jsem rád, a tak jsem to neřešil.

Akorát s Mary to nebylo tak růžové. Nemohl jsem ji donutit jíst, a když už jedla, zvracela. Zvracela i to málo, co snědla.

Už se skoro neusmívala a byla neskutečně bledá. Kruhy pod očima byly tmavší a tmavší a já s tím nic nedělal. Vlastně jsem ani nemohl. Nebo snad ano?

Doma jsem se nepohodl s Mary. Říkala, že se jí Nicky nezdá, ale já věděl, že to není pravda.

"Ty to nedokážeš pochopit, protože si nikdy neměla kluka a takhle ho ani nikdy mít nebudeš!" zakřičel jsem. V tom momentě mi došlo, co jsem udělal, ale nešlo to vrátit. Mary na mě zírala s pootevřenou pusou a v jejích očích bylo vidět neskutečné zklamání, překvapení a bolest. Jen se otočila a odešla do koupelny.

Rychle jsem běžel za ní, ale ona byla rychlejší. Opatrně jsem zaťukal na dveře koupelny. "Mary?" vydal jsem ze sebe. "Mary prosím můžu dovnitř?" Zlehka jsem vzal za kliku, ale bylo zamčeno.

No jo. Cos čekal?! Za takovou kravinu tě má jako pustit dovnitř?!

Položil jsem ruku na dveře a svezl se na zem. Zevnitř se ozývaly vzlyky. Praštil jsem rukou do zdi a rozbolelo mě zápěstí. To mi to nemohlo dojít o vteřinu dřív?! "Mary.......řekl jsem hloupost. Strašně moc mě to mrzí a strašně moc se omlouvám! Došlo mi to hned jak jsem to řekl. Hned jak jsem to slyšel nahlas. Prosím! Udělám cokoli. Byla to hloupost. Podstatná hloupost, kterou jsem to šíleně podělal. Ja vím....tohle všechno vím! Co mám dělat? Řekni! Splnim ti jakýkoli přání! Co mám dělat, abys mi tu hloupost odpustila?" řekl jsem vysíleně.

Seděla tam asi půl hodiny a já pořád seděl na stejném místě přede dveřmi.
Najednou jsem uslyšel cvaknutí. Rychle jsem vyskočil na nohy a pomalu otvíral dveře. Mary seděla na zemi s tvářemi od slz. "Mary. Já udělal takovou blbost! Tak strašnou chybu!" hlesl jsem a zahleděl se jí do očí. Najednou v nich byla i trocha pochopení. "Mary? Co mám udělat, abys mi odpustila?" vyzvídal jsem. "Jimmy," vydechla nejednou a objala mě.

Rozplakal jsem ji. Jak jsem to mohl dopustit?!