Kamarádka

12.

Celou cestu domů jsme mlčeli.

Když jsme dorazili, Mary sebou praštila do postele. "Promiň," řekl jsem konečně. "Neomlouvej se," odsekla. "Vážně mě to moc mrzí. Omlouvám se. Promiň mi to prosím." "Neslyšel jsi mě?!" "Takhle to nefunguje Mary. A ty to víš." řekl jsem jí. Jen zvedla hlavu a zamračila se na mě.

"Je čas na večeři. Jsou lasagne. Dáš si viď? " zeptal jsem se, když už bylo později. Mary zavrtěla hlavou. "No tak. Poslední jsi měla oběd." "Dobře," pronesla a zvedla se z postele.

Po večeři jsem se pokusil naučit se biologii, ale moc mi to nešlo. Zatímco si Mary četla jsem se rychle osprchoval.

Hned jak jsem opustil koupelnu, vešla do ní Mary. Rozpletla si před zrcadlem cop a začala si rozčesávat vlasy. Odešel jsem do pokoje a zapnul si počítač, abych si začal hledat informace na prezentaci. Za chvilku se z koupelny ozvaly divné zvuky. Přišel jsem k nedovřeným dveřím do koupelny a podíval se mezerou dovnitř.

Mary klečela na podlaze a zhluboka oddechovala. Ruce měla opřené o záchodovou mísu a vypadala, že se rozpláče. Zvedla se, a když mě uviděla ve dveřích, ztuhla na místě. Hned jak se vzpamatovala, utekla do pokoje a lehla si do postele.

"Nechceš mi to objasnit? " zeptal jsem se. "Není co objasňovat!" odsekla Mary.  Má pravdu. Všechno je jasný. "Ty to nechápeš. Já už nechci bejt ta hnusná a tlustá holka." "Mary! Co to říkáš?" zděsil jsem se. "Vždyť jsi hezká a postavu máš taky pěknou. Proč to všechno?" "Mlč! To jsou jen prázdný lži. Podívej se na mě pořádně." "Já se dívám. A vidím, jak si kazíš život."

"Kazím? Já si ho jen vylepším," stála si pořád za svým. Nechtěl jsem na ní křičet, ale nedošlo mi to a začal jsem se s ní hádat. Pořád opakovala, jak je to prospěšné a jak moc to potřebuje, ale já věděl, co je pravda. "Mary, vždyť ty nic takovýho nepotřebuješ. K čemu chceš sakra hubnout?!" přerušil jsem jí. "K čemu? Chci být hezká a hubená. Ty to prostě nedokážeš pochopit!" skoro vykřikla a odešla z mého pokoje.