Kamarádka

8.

"Kolik je vůbec hodin," zeptala se Mary, když si sedla na roh postele v mém pokoji. "Asi deset," odtušil jsem. Došel jsem k psacímu stolu a rozsvítil lampičku. "Jimmy...matika," řekla najednou Mary a vydala se hledat svůj sešit. Jen jsem zavrčel a šel vyhrabat sešit z velké hromady v poličce.

Po dokončení úkolu jsem si rychle vyčistil zuby a lehl si do své "postele" na podlaze. Mary přišla z koupelny, odložila si věci a praštila sebou do postele. S obličejem zamáčknutým do polštáře něco zahuhňala. "Dobrou," odpověděl jsem.

Šel jsem prázdnou ulicí a přemýšlel, kam se poděla auta a všichni lidé. Sáhl jsem do kapsy u džín, abych si vzal žvýkačku, ale našel jsem jen prázdný obal, a tak jsem změnil směr a zabočil do obchoďáku s potravinami. I tady bylo lidí minimum. Hned jsem směřoval k pokladně, ale najednou jsem se stal součástí přepadení. Někdo v masce mě chytl za kapucu od mikiny a pomalu mě přiškrtil. U zad mi držel zbraň. Cítil jsem svůj tep v břiše a vnímal to, jak se zvyšuje.

Otevřel jsem oči a upřel je na telefon na stole. Potichu jsem se zvedl a došel se podívat, kolik je hodin. Bylo půl třetí a já tušil, že už neusnu. I přes to jsem si lehnul a pokusil se o to.

Ráno pro mě bylo peklo. A stejně tak i den ve škole. O Španělštině jsem se snažil udržet otevřené oči, ale o matematice jsem to nevydržel. Po ani ne pěti minutách do mě drknul Joe, takže jsem se moc nevyspal. Pořád je lepší nevyspat se, než průšvih u nejhorší učitelky na škole.

Ale o biologii se všechno změnilo! Do třídy vešla nějaká holka. Vlasy polodlouhé, špinavá blond, s nejistým úsměvem na tváři. Učitelka chvíli mluvila a potom ukázala na místo vedle mě. Rozbušilo se mo srdce a těžce jsem polkl. "Ahoj," zašeptala a začala si okusovat ret. "Ahoj," odpověděl jsem. Prosimtě. Klid, nic se neděje. Rozhodl jsem se Hals poslechnout. Pokoušel jsem se na tu holku nemyslet, ale nedařilo se mi to. Jmenuje se Nicky. Tak hezký jméno.

O přestávce na oběd mě Nicky poprosila, abych jí trochu provedl po škole. Ukázal jsem jí důležitá místa a učebny, do kterých bude najčastěji chodit.

Směřoval jsem do jídelny. Kde je sakra Mary. Z jídelny už odešli skoro všichni. Rozhlédl jsem se po jídelně, ale Mary pořád nikde. Za deset minut nám začínala Španělština. Rozhodl jsem se jít do třídy. Třeba už bude tam.

Mary skutečně seděla ve třídě. Nechápal jsem to. Většinou jsme spolu odcházeli mezi posledními.
"Ty už jsi tady," zeptal jsem se jí, když jsem došel k lavici. Mary kývla. "Musela jsem něco zařídit. A teď už bych oběd nestihla," dodala.