Forgive || Larry texting

14.

Harry's POV

Butt: Nelíbí se mi, že před sebou oba něco skrýváme...

Model: Já nic neskrývám...Jen ti to prostě nemůžu...nebo spíš nechci říct...

Butt: Za prvé: To je skrývání
           Za druhé: Proč nechceš?

Model: Hele nebudu ti lhát... Občas v tomhle cítím něco víc a tebe by to možná mohlo ranit nebo tak něco a hlavně by jsem z toho měl zas deprese. Nemůžu na to vzpomínat...

Butt: Zas? A proč už jsi nezměnil jméno, když tě tak není příjemný o tom mluvit?

Model: Ach jo... Máš moc otázek, tak ti zkusím zodpovědět i ty, co ještě nebyly řečeny: Když jsem to zjistil, nebo spíš když jsem si to konečně přiznal, bylo pozdě. Harry byl pryč...nebo spíš pryč z mojí hlavy. Moje srdce, ale stejně pořád volalo jeho jméno... Je tu jedna věc kterou jsem ti neřekl. Ten den jak jsem ti říkal, že přespíme v hotelu, tak to nebyl hotel. Já jsem jeden den strávil v psychiatrické léčebně. Jen jeden proto, že ty jsi mě z toho dostal. Jo je to divný, že jsem se ztihl dostat do blázince po jednom dni, co jsem 'přišel' o Harryho. No a nepřejmenuju ho, protože Harry mi připomíná spoustu skvělých věcí a jen jednu špatnou....bohužel ta špatná dokázala všechny ty dobré zavřít do tmy a mlhy, ale já na to občas omylem (nebo možná schválně) zapomenu a vybavím si například to, jak mi upletl květinový věneček dal mi ho na hlavu a říkal: ,,Tak a teď jsi moje květnová víla“ moc mi chybí a to jméno mi tak nějak říká, že ten hodný Harry tu se mnou pořád je.

Rozbrečel jsem se a on určitě taky. To s tou květinovou vílou si moc dobře pamatuju. Lou hned poté co jsem to řekl zrdnul a řekl ,,jo to jsem!“ Plakal jsem, ale nejen proto, že mi chybí, ale také proto, že kvůli mě šel sice 'jen' na den do blázince, a že se do mě zamiloval a já ho zradil. Pořád jsem se litoval, že jsem za to nemohl, ale doopravdy ten, koho jsem měl litovat byl Louis! Zradil jsem ho a teď mu ještě lžu o tom kdo jsem.

Butt: Lou. Já nevím co na to mám říct. Jen prostě hrozně mě to mrzí. A že k tomu co provedl měl možná nějaké vysvětlení. Možná kdybys mu dal šanci ti říct pravdu, tak by se mohlo ukázat, že tě například chtěl jen chránit...

Model: Víš kolikrát jsem přemýšlel, že mu zavolám, aby mi to vysvětlil? Pak jsem se ale zastavil. Vždyť k tomuhle vysvětlení neexistuje!

Butt: Ale co když ano?

Model: Kdyby jo, tak bych asi začal věřit na zázraky

Butt: Louisi, opravdu bys to nechtěl zkusit?

Model: Hele vím jednu věc. Pravda bolí, tak radši zůstanu ve lži.

Butt: Co když tahle pravda bolí míň než ta lež?

Model: A co když ne?!

Butt: Tak budeš mít alespoň čisté svědomí, že jsi mu dal šanci...

Model: Jo a u toho budu ležet v blázinci! A navíc co když mu nechci dávat šanci?!

Butt: Louisi prosím promluv si s ním, já vím, že chceš...

Model: Proč ti na tom tak záleží?!

Butt: Možná vím jak se cítí...

Model: Co? To jsi jako taky nekho neskutečně zradil?!

Butt: Vím jaké je když tě nikdo nevyslechne!

Model: Jo? Já doufám, že hrozný, protože to je přesně to, co si zasloužíte!