Forgive || Larry texting

25.

Louis' POV

,,Nialle... Co...Co by na to řekl Liam?“
,,Liam už to ví... Řekl, že to je šílenství, ale on by to pro Harryho taky udělal“
,,Já to věděl!“ Od začátku co jsem se dozvěděl, že se ty dva tak nějak "stýkají" jsem si myslel, že to nebude jen kamarádsky, ale do teď jsem neměl odvahu to říct, nebo se jen zeptat. ,,Co jsi věděl?“ Zeptal se mě Niall zmateně. Nedošlo mi, že mi jaksi nevidí do hlavy, takže nebude vědět o čem mluvím. ,,Ty a Lia-“ Okamžitě zrudnul. ,,Já-No...víš máme rádi stejné věci a když jsem u něj byl, tak se to nějak dalo dohromady...“
,,POČKAT. Vy jste se spolu vyspali?“ Pomalu se mi lámal hlas. Vzpomněl jsem si na všechny ty "nemravné" zprávy s Harrym aka Edwardem. Kéž by se stali skutečností. Znovu jsem se rozplakal a Niall mě obejmul. ,,Vidíš? Musíš to udělat.“
,,Ani nevíš jistě jestli to bude fungovat“ Zafňukal jsem. ,,Ale vím, že ty bez něj nedokážeš žít. A já nedokážu žít bez tebe a Liam...asi beze mne. Vidíš? Stálo by to až moc životů“ Musím přiznat, že jeho proslov spolu s dalšími mě premluvil. Nikdo nedokáže říct jak nerad, ale udělám to. Musím.

***

Druhý den se pro mě Niall s Liamem stavili. Ani jsem se nepokoušel se upravit, protože teď jsem byl v depresi nejen z Harryho, ale i z toho co nastane. I když ani jeden z nás to přesně nevěděl. Jeli jsme autem asi půl hodiny a nikdo nemluvil. Jen se na sebe ty dvě hrdličky neustále zamilovaně dívali. Tedy v Liamovych očích jsem viděl také hodně ustaranosti. Nevím jak Niallovi může dovolit se takhle obětovat, ale tím mi dokazuje jak velké srdce má a jak moc si Nialla zaslouží.
Dorazili jsme na místo. Její dům byl tak moc zchátralý, že jsem se bál vejít dovnitř aby se na mě celý nezesypal. I Liam s radši svého milovaného přiblížil k sobě aby se mu nic nestalo. Ni se na mě jen otočil a popohnal mě dovnitř. Otevřel jsem dveře a bál se, že na mě vyletí netopýři, nebo vlezu do nějaké pavučiny. Místo toho jsem vešel do krásného a  velmi moderního domu. Nevěřil jsem svým očím, a tak jsem dveře zkusil znovu zavřít a otevřít. Nic se nezměnilo stále jsem vcházel do nádherného obýváku. Kluvi na mě ale koukali divným pohledem. ,,Tak běž dovnitř ne?“ Řekl Liam. ,,Ale..co to..jak?“ Ani jsem nedokázal mluvit. Ty dva ale byli v pohodě jako by do polorozpadlých domů, ze kterých se z ničeho nic stanou dokonalé domy chodili každý den. ,,Tak co je? Normální rozpadlej dům. Nikdy si nic takového neviděl?“ Teď už jsem si opravdu připadal ako blázen. ,,Neboj. Ty co nic nechtějí nic nevidí. Nejsi blázen“ Ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a stála tam velice sympatická, přibližně 30 letá žena. ,,Ale kam si sednou? A kam mají jít, když neví jak to tu vypadá?“ Sám jsem nemohl uvěřit, že potom co mi někdo řekne něco takového, se zeptám na to kam si moji kamarádi sednou. ,,Jsem to jen já nebo mi to až moc připomíná Harryho Pottera? Ale hodily by se ty stoly plné jídla co tam mají...Neměl jsem ani půlnoční svačinku ani snídani“ Řekl Niall a všichni až na tu ženu jsme se zasmáli. ,,Ano, ano jakoby to tu neříkal každý. Ráda bych ti řekla, že toto je realita a ta ti za chvíli bude připadat horší než boj s Voldemortem.“ Raději jsme zmlkli a šli dovnitř. Ona mezi tím udělala něco aby ten interiér viděli i kluci. Prosadili jsme se na pohovku a začali řešit záležitost kvůli které jsme tu byli. ,,Nuže... Tobě zemřel kamarád- “
,,Přítel“ vyhrkl jsem a ona mě málem propalila pohledem. Což mě vyděsilo, protože mam takový pocit, že ona by z této metafory dokázala udělat velmi rychle realitu. ,,Tobě zemřel přítel a ty se chceš dostat za ním-“
,,Lepší by tedy bylo kdyby se on dostal sem...“ Vyhrkl tentokrát Niall. ,,Myslíte, že to dokážu?“ zeptala se. Nevěděl jsem co přesně chce slyšet za odpověď aby se na mě nejen nevykašlala, ale ještě ze mě neudělala nějakou ropuchu, tak jsem si zvolil ano. ,,Ano jistě...tedy doufám. Jste ma jediná naděje“
,,Do prdele si radši lez jemu“
,,Ani nevíte jak moc rád, ale za prvé nejsem ten typ co by šukal mrtvoly a za druhé jsem bottom.“ Sakra. Tak tohle mi uletělo. Naštěstí dělala jakoby nic a začala vysvětlovat. ,,Nejsem život abych dokázala přivést tvého přítele zpátky a nejsem ani smrt abych vás dokázala spojit opačným způsobem. Ale můžete být někde mezi. A bude tě to hodně stát. Nejen tebe.“ Řekla a pohledem sjela na Nialla. ,,Mezi?“ Zeptal jsem se zmateně. ,,To ti vysvětlím až po přísaze“ Bál jsem se toho co po mne bude chtít. To co mi Ni minule říkal byla prý jen jedna z možností - ta lepší. ,,Víte co... Už musíme jít Nash-“
,,NE!“ Zakřičel Niall a otočil se na mě. ,,Podstoupim cokoliv co bude potřeba. Já svoje štěstí už našel“ políbil Liama ,,Teď je řada na tobě“ Liam souhlasně kývnul hlavou a já si tedy znovu sedl. ,,No vidíte jednu přísahu už máme. Teď ty“ Ukázala na mě. Se slzami v očích jsem prohlásil. ,,Udělám cokoliv co bude potřeba.“
,,No dobrá, ale nejdřív se tvého přítele musíme zeptat jestli i on o to stojí. Řekla a mávnutím hůlky zhasla světla. Dalším mávnutím se propadla zem a my začali padat do jakési propasti. Už jsem se připravoval na tvrdý náraz, ale zastavila nás dřív než jsme dopadli. Otevřel jsem oči a viděl před sebou stát lásku svého života. ,,Harry!“ Vykřikl jsem a rozběhl se proti němu abych ho mohl obejmout. Místo toho jsem jím jen proběhl jako kdyby tam nebyl. Ta žena (nejspíš jakási čarodějnice) se začala smát. ,,Jo hochu to sis myslel, že to je tak jednoduché, že jen machnu hůlkou a tvůj milovaný je zpět? Ne ty si ho do smrti musíš vyprostit a ona se jen tak nedá. “ Teď me vyděsila víc než kdy předtím. Myslela tím, že se budu muset setkat ze smrtí? ,,Ahoj Harry.“ začala na něj mluvit. ,,Chceš aby Louis obětoval toho na kom mu po tobě nejvíce záleží jen byste mohli být navždy spolu????“ věděl jsem, že řekne ano. Přeci mě miluje.
,,Ne“ Ozvalo se, byl to jeho hlas, ale z úst toho proti komu jsem stál to nebylo. Byl jsem zmatený a začal znovu plakat.

______________________________________

Jej! Já žijuuu. Což se divím, protože *bubny* nedávno jsem byla na Harryho koncertě.
Co říkáte novému dílu? Příští bude pravděpodobně poslední...takže jak myslíte, že příběh skončí?