Jen tak se dívám
do stropu
jehož bílá barva
přechází v šeď
a mezi tím
se míhá
červeně stopa.
Strop se rozpadá
jako ten můj život
společně s ideálem
který se snažím žít
a říkám si
Proč?
Jen tak sleduji
oblaka na nebi
tak pohádkově azurovém
hrající si s červánky.
Jenomže přichází noc
a já vidím jen
světelné skvrny
které nebeský obraz nenahradí
a říkám si
Proč?
Možná proto,
že to tak každý chtěl
a každý mi to přál,
protože já si se svým
osudem jak blázen
hrál.
