Promise me, please✔

17.kapitola

ANDY

,,Andy..Já už vážně nemůžu" stěžovala si Zoe a unaveně se za mnou ploužila do mírného kopce. Na vlhkých listech jí to pojíždělo a několikrát hrozilo, že si nabije. Jednou se to už málem stalo, kdybych jí včas nezachytil.

,,Vydrž.." odvětil jsem stručně.

,,Andrew...Pravděpodobně jdeme úplně opačným směrem. Sedněme si tady někde a počkejme až nás najdou! Myslím, že už si všimli, že NÁS postrádají a půjdou nás hledat. Pokud půjdeme pořád dál a dál, je možné, že nás třeba nikdy nenajdou" přesvědšovala mě.

,,No dobře.." slevil jsem. Došly jsme ke skupince keříků a sedli si do překvapivě suché trávy. Opřel jsem se o silný kmen stromu, co byl přímo za mnou. Zoe se usadila vedle mě. Nejistě si sedla blíž, já jen převrátil očima a bez ostychu si ji za pas přitáhl k sobě.

,,Nemusíš se stydět" zamrmral jsem.

Přikývla a položila si hlavu na moje rameno. Pořád jsem jí jednou rukou objímal kolem pasu.

Vidět nás tu někdo, udělal by si obrázek o zamilované dvojci, sladkém páru dvou zamilovaných lidí, na láskyplnné procházce, výletu.

Jenom my věděli, že to tak není. 

Zatím.

,,Doufám, že nás brzo najdou. Netoužím tu nocovat" poznamenala, pořád hlavou opřená na mém levém rameni.

,,Neboj, určitě tu nebudeme dlouho" řekl jsem zdánlivě  v klidu a pohrával si s mým oblíbeným přívěskem železného kříže, navléknutém mini karabinkou na stříbrnném řetízku.Přejížděl jsem jím po řetízku sem a tam a přál si, aby nás rychle našli.

,,Budu si to přát" zamumlala.

Bezmyšlenkově jsem ji sevřel kolem pasu pevněji, snad aby věděla, že semnou se nemusí bát. Semnou je v bezpečí.

,,Andy?" zeptala se a trochu zaklonila hlavu.

,,Hmm?" já ji pro změnu natočil tak nějak dolů, hlavně jsem přivřel oči.

,,Strašně moc ti děkuju za všechno. Snad i za to, že tu teď s tebou sedím"

,,Trochu nechápu ale okey. A neděkuj. Já bych měl děkovat. Za to, že jsem tě poznal." vykouzlil jsem na tváři úsměv a vzal mezi palec a ukazováček, pramen jejích zrzavých vlasů.

,,Proč si na mě tak hodný? Způsobila jsem ti pěkné potíže..." zklonila ji zase dolů.

,,Žádné potíže jsi nepřivodila" nesouhlasil jsem.

,,Ale ano. Jen si to vem. Co všechno se stihlo za pouhé dva dny stát...A myslím, třeba tu rvačku.." vzdychla.

,,Nevadí. Už jsem ti řekl, že bych to udělal znova" opakoval jsem.

,,Ale proč? Žádný jiný kluk by to jistě neudělal..." 

,,Já nejsem žádný jiný kluk," řekl jsem a pokračoval, ,,já jsem Andy Biersack, zpěvák ze skupiny Black Veil Brides. Já jsem Andy.. Andy co se zamiloval do roztomilé, zelenooké zrzky. A právě tu sní sedí v trávě, pod vysokým strom, ztraceni v lese..." dokončil jsem svůj, podle mě povedený, proslov.

,,Andy..." vydechla.

,,Ticho" zašeptal jsem a naklonil se k ní. Otřel jsem se o její sametové rty a dýchal ji na ústa. Oba dva jsme měli zrychlený tep.

,,Tohle jsem vždycky chtěla zažít.." vydechla asi pět centimetrů od mých rtů.

,,Co.." řekl jsem ztěžka.

,,Cítit zblízka tvůj dech vonící po mátě a cigaretách..Uchutnat tvé sladké rty.. Prosím, nepovažuj mě za blázna" odpověděla.

,,Tak je uchutnej" navrhl jsem. Nemohl jsem se udržet. Něžně ale dravě jsem ji políbil. Celkem rychle se můj jazyk dostal do její ústní dutiny. Líbal jsem ji. A Zoe nevypadala na to, že by jí to vadilo.

Nechtěl jsem tohle udělat. Alespoň zatím. Jenže to bylo silnější. Nedalo se tomu odolat.

ASHLEY

Hledali jsme už asi půl hodiny. Šel jsem s Carol, Rachel a Jakem. Jinxx šel s jednou skupinkou našich fanoušků a CC s další.

,,Kde můžou být?" bědovala Rachel.

,,Nezoufej, určitě je najdeme" snažil se ji uklidnit Jake.

,,Díky, ale myslím, že tvé metody uklidňování nefungují" odsekla a mále zakopla o vyčouhlý kořen. Jake včas drapl za paži a zabránil tak jejímu pádu.

,,Uklidni se Rachel. Nejsi jediná kdo se o ně bojí." přidala se Carol. Rachel sice zmlkla ale tvářila se hrozně.

,,Musíme si pospíšit a najít je, než bude tma" naléhal jsem.

,,Je ještě dost světla. A pere slunce. Uklidni se i ty Ashley" podotknul Jake.

,,Hele!" vykřikla Carol a pro něco se sehla k zemi. 

,,Co tam máš?" chtěla vědět Rachel.

,,Proč mám pocit, že jsem to už někde viděla?" otázala se sama sebe a zvedla se se svým úlovkem, v podobě černého šátku.

,,To je Andyho šátek" zalapal jsem po dechu.

,,Bože..Dej ať jsou v pořádku" modlila se Rachel.

,,Andy ztratil svůj milovaný šátek?" podivil se Jake.

,,Jo" kývl jsem.

,,Není tu nic, co by ptařilo Zoe?" rozhlédla se Carol.

,,Myslím, že tu nic jejího není" řekla Rachel a dívala se po zemi.

,,Jdeme dál" zavelel Jake a tak jsme šli.

Carol křečovitě svírala Andyho šátek a Rachel šla jak mrtvola.

Vyškrábali jsme se na nějaký kopec, na kterém to dost klouzalo. Před námi byla malá mýtinka. A na ní, u skupinky keříků a jednoho velkého stromu, seděla dvoje pohřešovaných osob.

,,Andy!" vykřikl jsem. 

,,Zoe!" vyhrkla Rachel.

,,My se můžeme posrat strachy, jestli se jim něco nestalo a oni se tu v klídku muchlujou!" prskal Jake.

,,Andy, ztratil si šátek" řekla Carol s neutrálním výrazem a ruka v které svírala černý šátek, ji klesla podél těla.

Ty dva se od sebe odtrhli a vyjeveně na nás zírali.

,,Vy jste nás našli.." pípla Zoe.