Alfa A/B/O

Kapitola 47

LOUISŮV POHLED

Fakt, že mi dal Harry kopačky, je už mezi mými nejbližšími a Vasimem všeobecně známý, ale nikdo nedokázal přijít s žádným plánem, který by mě nenutil vzdát se. Rady typu: Najdeš si někoho lepšího. Jsi ještě moc mladý na vztah... Dokonce i mamka na mně poznala, že se něco děje, ale dostal jsem za úkol zapomenout na omegu, která za to nestojí.

„Vasime, mysli, sakra!" naléhám na nejstarší omegu v domě a bez zábran se nakláním těsně nad ni. „Co ti kdy udělalo radost?"

„Mně nikdo nikdy nic romantického nedával," ohradí se, zatímco si prsty vyhlazuje vrásky z přemýšlení. „Zkus kytky."

„Máš pocit, že růže není kytka?" odfrknu posměvačně, ale také mě nenapadlo nic jiného za celé dlouhé dny. Týdny! „Co by tě přimělo k sexu?"

„Prachy?!" Zamává rukama ve vzduchu, že se vzdává. Kdybych dělal do Vasima, za dobu Harryho námluv bych měl se starší omegou už postavený dům, navlečený prstýnek a pokojík pro mrně. S Harrym jsem stále na startu, zatím ani tam ne.

„Ty bys za prachy šukal i Horana," zavrčím nevrle. Proč nemůže intelektuálně smýšlet?

„Pozvi ho na přátelské posezení třeba u ohně – můžu zavolat bráchovi, ať vezme Liama a nějaké další známé. Bude zábava, vy se později vypaříte do tvé ložnice a bude. Pan Styles neodolá."

„Neříkej mu Styles!" Mnohem víc mu bude slušet příjmení Tomlinson. Pan Harry Tomlinson, omega Louise Tomlinsona – úplně to slyším!

„Tak Colbert, nebo jak se předtím jmenoval... Byl to Colbert, ne? Ten chlap, co ti přišel rozbít hubu, když jsi vojel jeho děťátko. Tatínek, co?" hraně se zeptá s totální neposkvrněností informacemi, ale nedaří se mu dusit smích. Zajisté před očima vidí můj zakrvácený obličej, který ošetřoval po nájezdu Harryho táty. Dodnes se snažím vyhýbat panu Colbertovi, když jej potkám ve městě, aby si nevzpomněl na můj násilný čil na jeho synovi a nechtěl si to se mnou ještě dořešit.

„Ty už mě taky neser!" syknu rozhořčeně. Nestačí, že Vasim nedokáže nic vymyslet, ale do přízemí míří i Niall, který se doteď učil ve Vasimově pokoji. Bývalém Vasimově pokoji, protože Vas nyní spí v mojí posteli, abych jej měl blíž, když je potřeba.

„Snažím se ti pomoct!" vyjekne. 

„Padají z tebe jenom samý sračky!" obviním černovlasou omegu ve vytahané mikině. „Proboha, jsi omega, musíš znát tyhle slaďárny! Máte na to školu či co, ne?"

„Já nevím!" zakřičí pomalu jako na debila, kterým v tuto chvíli opravdu jsem. „Dorty. Kytky. Psaníčka. Pivo. Knížka. Prachy... Já netuším, co se mu může líbit! Se ho zeptej!"

„Vždyť se ptám! Omega jako omega." Rozhodím rukama a Vas se na krátký čas urazí, jelikož ho přidávám do souboru všech omeg, ale on je přeci speciální – jak o sobě rád tvrdí. „Kurva, mysli! A nechci žádný posraný plyšáky, bonbónky a tak dále! Rozumíme si." Plesknu sebou do křesla naproti vyšťavenému klukovi s nervy v kýblu.

„Tak mu zazpívej," navrhne s jistou nadějí v hlase.

„Sračka!"

„Zníš docela dobře, jen když nebudeš zpívat nějakou sračku." Černovlasá omega pokrčí rameny zrovna v momentě, kdy do místnosti vchází znuděný Niall s další pitomou knihou v ruce.

„Nemůžete vytvořit větu, aniž byste použili to slovo na S?" zeptá se povýšeně, ale já odmítám pro dnešek vykopávat válečnou sekeru.