1. kapitola

128 6 2
                                    

Dívka se světle hnědými vlasy seděla na mramorové lavičce. Točila nad hlavou s bělounkým deštníken, až na něm třásně poskakovaly a houpala ve vzduchu nohama. Za ní stála její služebná, jež ji doprovázela skoro všude. Diamond to nenáviděla. Chtěla chodit sama.

Odvrátila hlavu. Vítr jí do tváře přifoukl pečlivě a složitě upravené lokny. Ledabyle je odhodila na stranu. Služebná za ní si odkašlala. Diamond to s odfrknutím okatě ignorovala. Raději se zaobírala svými myšlenkami na svůj budoucí život.

Pravidla etikety jí krutě nakazovala, ať si své názory nechává pro sebe. Měla se chovat slušně a vychovaně, na veřejnosti reprezentovat rodinu se vší úctou. Tahle pravidla jí ale svazovala duši. Nemohla se svobodně projevit. Chtěla jezdit na koni, ale rodiče zastávali ten názor, že se to pro dámu prostě nehodí.

Věděla, co ji bude následovat v budoucnu. Matka s otcem jí vyberou vhodného ženicha, který bude aspoň o deset let starší. Porodí mu víc jak pět dětí a zemře příliš mladá na to, aby si stihla něco užít.

Sklonila hlavu do dlaní. Po tváři se jí řinuly slzy. Nenáviděla tenhle svět, nenáviděla všechny. Nejraději by utekla daleko odtud, ale to by svou rodinu všude zostudila. Nikdy by jí to neodpustili. Matka se o ni tolik starala, dostala všechno, co chtěla. Ale to nejdůležitější jí dát nemohli. Svobodu. Nedostatek svobodné vůle ji zevnitř pomalu drtil.

•••

Alice Jamesová se usmála na svého manžela. Podívala se na dceru, jež odpočívala v zahradě. V poslední době jí připadala, že vadne jako květ růže. Doufala, že jim nezvadne úplně. Christian James listoval dnešním novinovým výtiskem.

Alice si povzdechla. V poslední době se o svou rodinu vůbec nezajímal. Osmnácté století si vybrali hlavně proto, že se zde můžou schovat. Ona milovala ty nádherné šaty, krinolíny i korzety. Ráda si nechávala šít nové šaty z vybraných látek plných pestrobarevných vzorů.

Mávla na služebnou, ať jí dolije čaj. Další výhoda tohoto století. Nemusela se starat o domácnost. Znovu zadumaně zaměřila pohled na svou dceru. Služebná se potichu vytratila, aby donesla ovoce.

Diamond se houpala s hlavou zabořenou v dlaních. Alice cítila její zoufalství. V poslední době se trápila. Věděla, že Diamond svazovala pravidla. Věděla, že etiketu nenáviděla. Odmítala se chovat podle ní. Ale ona si pro ni přála jen to nejlepší. To proto ji unesli. Nejdříve pro dobro ostatních, ale potom jim přirostla k srdci.

„Christiane, nemyslíš, že to byla chyba, když jsme ji přinesli sem? Pořád má v sobě ducha ze století, kde se narodila," procedila smutně mezi zuby. Manžel ji pozoroval se zvednutým obočím. Pokládal ji za blázna.

„Bylo to pro dobro. Teď ji musíme chránit co nejvíc. Víš, že Ruby Thatcherová už ví o všem, hledá ji. Diamond se nesmí o ničem dozvědět. Ne teď. Možná někdy jindy," odsekl Alice chladně Christian. Dřív se milovali, ale teď jejich láska ochabovala.

Ahoj!😊
Co si myslíte o dnešní kapitole a o Alice a Jamesovi? Jak na vás působí Diamond? Nepřipadá vám jako rozmazlená? 😄

OPRAVENO: 21.03. 2019

Drahokamy: Diamantová DiamondKde žijí příběhy. Začni objevovat