Drahokamy: Diamantová Diamond

18. kapitola

„A-Alice?" vyhrkl rychle Christian.

Díval se na svou manželku, jak pomalu otevírá oči, pohybuje očními víčky a šeptá jméno jejich dcery. Zprvu jí nerozuměl, musel se nejdříve naklonit, aby ji slyšel. Pomohl jí se zvednout a do úst jí vložil šálek čaje od služebné. Vděčně pila dlouhými doušky.

„Já žiju?" zasípala Alice.

Rozhlédla se po její ložnici. Zrak jí ale spočinul na županu. Odhrnula jeho nabíraný rukáv. Zalapala po dechu a zděsila se. Dotkla se hluboké rány na své paži. Zasyčela bolestí. Ránu ještě pořád cítila, i když už se skoro vyléčila.

„Alice, samozřejmě že žiješ. Jak bych mohl dovolit, abys mě opustila? Teprve teď jsem si uvědomil, že jsi mi dražší než všechno zlato na světě. Nevyměnil bych tě za nic. Opravdu jsi mi chyběla. Každý den jsem seděl u tvé postele, čekal jsem, až se uzdravíš a nabereš síly. Chyběla tu tvoje laskavost," pohladil ji po vlasech.

Věnoval jí láskyplný pohled. Alice trvalo, než jí došel smysl jeho slov. Vstřebávala to. Nemohla tomu uvěřit. On, věčně uzavřený Christian, přiznal, že mu chyběla. Naposledy se jí ze svých citů vyznal, když se přemístili sem a ona se hořce rozplakala steskem po své rodině. On ji utěšil a konejšil dlouho.

Alice si přitáhla jeho obličej ke své tváři s jemnými rysy. Polkla. Políbila ho jemně, nikam nespěchala. Jejich duše se znovu spojily. Pocítila slabě jiskření mezi nimi, které se už dlouho neobjevilo. Líbali se do té doby, než Alice zasténala. Napjala se jí stehy, když se k němu přitahovala. Bolelo ji to. Rána se zdála ještě pořád plně nezhojená.

„Jsi v pořádku? Nebolí tě nic? Lehni si a odpočívej. Potřebuji, aby ses uzdravila, abychom zpět přivedli naši dceru," položil ji zpět do peřin. Na jejím obličeji se vyjímal bolestný výraz, který se snažila bezúspěšně skrývat před ním. On ale na vše přišel.

Při jeho slovech se skrčila. On chce Diamond přivést zpět s její pomocí. To ale netuší, že ona se chystá uprchnout pryč od něj. Sice ho milovala, teď tu lásku znovu našla, ale odhodlání pomoci její dceři i dobré věci a ochránit ji, byla silnější než láska. Mateřská láska je někdy daleko silnější. Skrývá v sobě jinou podstatu i pouto.

„Pověz mi jednu věc. Proč jsi utíkala do té zahrady, když jsi věděla, že mají pušky, i když dostali rozkaz nestřílet?" probodl ji Christian pohledem.

Nechtěl ji zatěžovat, ale tahle otázka ho trápila. Její odpovědi se však nedočkal. Alice usla únavou. Pouze se na ni díval s otevřenou pusou.

OPRAVENO: 25.03. 2019