Drahokamy: Diamantová Diamond

17. kapitola

Christian seděl u postele s vyřezávanými sloupky a nadýchanými peřinami. Jeho tělo se zabořilo do křesla ve stylu rokoka, na kterém seděl. Unaveně si přejel po obličeji. Jeho strhanost nedávaly najevo jen gesta a výrazy v obličeji, ale i jeho celkový vzhled.

Pod očima se mu rýsovaly tmavé kruhy, které značily jeho unavenost. Jeho bledá tvář působila jako smrtka a jeho tělo přicházelo o důležité živiny z potravy. Už více jak pár dnů nepozřel nic jiného než polévku a zeleninu.

Jeho oči se upínaly k jedinému světlému bodu v jeho životě, který se mu pomalu vytrácel před očima. Věděl, že bez ní už to nebude mít smysl. Sám se už teď cítil, jako by přišel o svou druhou polovinu, o kousek svého srdce, o část své duše.

Částečně si to dával za vinu. Kdyby ji zadržel, ona by se do zahrady nerozeběhla. Chtěla jen ochránit dívku, kterou vychovala, milovala jako vlastní a viděla ji vyrůstat od plenek. Kdyby nechal Diamond s Ruby Thatcherovou odejít v klidu, bez toho, aniž by za nimi poslal vojáky, ona by tu s ním stále zůstávala.

Za to všechno nese vinu on. Přál si jí v jejím boji, kdy se snaží vybojovat svůj život zpět, pomoci. Ale netušil jak. Všechno záviselo pouze na ní. Ona se s tím musí poprat sama. Teď se světu ukáže, jak silnou vůli má Alice Jamesová, žena jeho života.

Natáhl ruku, aby ji chytl za tu její. Studila ho jako led. Její prsty se do něj zabodávaly jako mrazivé jehličky plné bolesti. I když si mnozí mysleli, že Christian nemá tolik citu na to, aby se rozplakal, on kvůli ní probrečel všechny noci, které u ní proseděl.

Alice se v nadýchaných peřinách ze saténu skoro ztrácela. Její drobnou postavu zahalil hedvábný župan, který skrýval ránu na paži. Už se pomalu hojila, ale krev se jí obnovovala velmi pomalu. Christian to považoval za malý zázrak, když začínala přicházet k sobě. V tomhle století se většinou na takovéhle rány umíralo.

Polkl. V ústech pocítil pach bezmoci a krve. Ještě teď si živě vybavoval, jak Alice ztrácela vědomí, když jí čistily ránu alkoholem. Střídavě křičela a upadala do bezvědomí. Její křik se mu vkrádal do snů, když vyčerpáním usnul u její postele. Odmítal se od ní hnout.

„Lorde," vytrhl ho tichý hlas služebné.

Ve dveřích pokoje jeho manželky stála mladá dívka s kaštanovými vlasy v drdolu. Poklesla v kolenou a vrhla na něj soucitný pohled. Dostal na ni chuť, i když nevěděl, kde se to v něm vzalo, pořádně zařvat. Nestál o její soucit. Dívka před ním o pár kroků ucouvla, ale její výraz zůstal stále nečitelný.

„Lady Alice potřebuje ochladit. Přinesla jsem jí studený obklad a čaj z bylinek, až se probudí. Lékař vzkazuje, že by někdy teď měla přicházet k sobě," pípla dívka tiše.

Čekala na jeho reakci, jak se zachová, jak na to bude reagovat. Očekávala od něj radostný úsměv, ale on se pouze nadějně pousmál.

„Děkuji ti. Můžeš to tady nechat. Sám se o lady Alice postarám, až se probere," zabručel na ni Christian.

Jedním mávnutím ruky ji poslal pryč. Položil Alice obklad na čelo. Pod jeho dotekem se mírně zavrtěla. Žil v domnění, že se jeho láska k ní vytrácí, ale teď zesílila.

OPRAVENO: 25.03. 2019