Hudba je můj život - Music is my life (ftm transgender story CZ) - POZASTAVENO

7. část

Bar byl skoro prázdný, ostatně jako vždycky. Thomas měl směnu a když mě viděl, nápadně se usmál. Sklonil jsem hlavu a doufal, že nehodlá nikomu nic říct. Usmál se i na ostatní. Stál za barem a opíral se o zadní dřevěné obložení. Srkal z plechovky Monstera.

"Tak co to bude dnes, panstvo?" zeptal se, když jsme si posedali u obvyklého místa. Měl jsem pocit, že mám na sesli vyseděný důlek ."Jako obvykle?"

Thomas se zdál ve velice dobrém rozpoložení. Když se naklonil přes stůl vedle mě, ucítil jsem, jak z něj táhne kouř. Zatímco ostatní se smíchem objednávali jako vždycky, poprvé za tu dobu mě napadlo, že na dnešek potřebuji něco jiného, než jen vodu.

"Vojáku, tobě vodovodku jako vždy?" zeptal se najednou Thomas a odhodil si dlouhou ofinu z čela pohybem hlavy. "Něco silnějšího nemáš, Thomasi?" oslovil jsem ho. Usmál se. "Co silnějšího si představuješ? Colu?"

"Třeba. A řízni mi ji rumem." Nesmál jsem se, ale ostatní se zasmáli. Thomas pokrčil rameny a vydal se k baru. Doufal jsem, že pochopil, že šlo o vtip. Projistotu jsem ho sledoval, jak do jedné sklenice nalévá Colu a pokládá ji na tác. Když přistála přede mnou, stejně jsem ji nejdřív nevěřícně očichal, než jsem se napil.

"Pojďte pak dozadu," zamumlal Thomas nenápadně, když odnášel sklenice. Matyáš se zašklebil a vstal, spolu s ním i Kuba a Max. Karo chytla Viktorii za zápěstí a nakonec i ta neochotně vstala. Thomas nás zavedl zadními dveřmi někam, kde to vypadalo jako zahrádka, ovšem dost zanedbaná co se týkalo úklidu a vybavení. Byl tu kulatý drátový stolek, v němž zela díra a několik plechových židlí, různě zohýbaných a zpřelámaných.

Thomas se opřel o dřevěné obložení budovy a vytáhl z kapsy elektronickou cigaretu. Vypadala spíš jako propiska, než co jiného. Matyáš po ní chmátl a Thomas uhnul rukou pryč. "Hele," prskl a zasmál se. "Já první!"

Civěl jsem, jak pomalu vyfukuje kouř. Pak podal elektronku Maxovi, který ji ale předal dál Matyášovi a otočil se zpátky na Thomase. "Nemáš normální, Tome?" Hned na to mu v ruce přistála cigaretová tabatěrka. "Hlavně se z toho nepoblij," prohlásil Thomas jen tak mimochodem a bleskl pohledem po ostatních. "Kdo chce ještě?"

Karolína zvedla ruku. Max vytáhl z tabatěrky cigaretu a podal zbytek Karolíně. Zaujatě jsem se díval na tabatěrku, až jsem myslel, že se mi mlží před očima. Byl to ale jenom kouř. Viktorie se rozkašlala. Dostala do ruky načatou cigaretu od Karo a potáhla, pak ji s tázavým výrazem podala mně. Zavrtěl jsem hlavou a neohrabaně přijal Thomasovu elektronickou. Kupodivu jsem si nepřišel divně, jako jsem si to vždycky představoval. Neměl jsem lehkou hlavu, ani těžkou a ani mi nebylo špatně. Mým tělem se nesl zvláštní horký vzduch a když jsem ho vyfoukl ústy ven, až tehdy se mi mírně zatočila hlava.

Zatímco cigarety kolovaly, nad městem se stáhla černá mračna. Pomalu začínalo pršet a mně zazvonil mobil. Esemeska. Mamka. "KDE VEZIS?"

"Měl bych už jít," zamumlal jsem spíš jen směrem k sobě. Všichni se bavili mezi sebou. Zkusil jsem to hlasitěji. Nahraně jsem ještě jednou koukl na telefon. "Do hajzlu, musím vypadnout," zamručel jsem o poznání silněji. Upoutal jsem Thomasovu pozornost. "Fakt? Tak se měj."

"Jo, měj se," přidal se Max a Matyáš na mě mávl. "Ahoj, Ari," zavolala za mnou Viktorie. Usmál jsem se na ni, mávl a vydal se barem k hlavnímu vchodu a pryč a domů. V hlavě se mi motaly myšlenky, všemožné scénáře, které by se mohly odehrát až přijdu domů.

Když jsem otevřel dveře, z pokoje hrála televize. Máma musela z práce jít hned domů, seděla na gauči a v ruce držela hrnek kávy. Vždycky s kávou čeká na mě. Napadlo mě, že musela být hodně rozrušená, potřebovala kafe. Ani jsem se nedivil. Když volal můj otec, mohl jsem být rád, že není zase opilá.