The Other One

Prolog

„To je naprosté bláznovství, slečno Holmes," jasný hlas jednoho z devíti mužů, kteří seděli kolem dlouhého stolu, se nesl celým prostorem až k ženě, která seděla v jeho čele. Od svých kolegů si udržovala dostatečný odstup. Ne, že by to vždy býval její záměr. Přítomní muži se jí z vlastní vůle stranili. Stěží dokázali skousnout fakt, že nad nimi má vyšší moc právě žena.

„Většina géniů napříč historií byla všemi považována za blázny. Ovšem bez jejich, jak říkáte, bláznovství, bychom tady dnes neseděli a neměli možnosti, jaké máme," odpověděla žena tlumeným hlasem.

Tvářila se naprosto klidně. Seděla uvolněně opřená v židli a všechny přítomné si prohlížela pohledem, při kterém se každý cítil jako pod rentgenem. Působila skoro až zlověstně. Její bleděmodré oči se zdály chladné a nepřístupné. Onu ďábelskost dokreslovaly černé linky obtahující oči. Rudé, dokonale vykrojené rty naznačovaly lehký úsměv. Dlouhé havraní vlasy stažené do přísného drdolu dávaly vyniknout vystouplým lícním kostem.

Jejím největším sokem mezi přítomnými byl prošedivělý, postarší muž s knírkem, který ji vždycky nudil každou námitkou, kterou vypustil z úst. Byl to největší otrava z celého představenstva.

„Myslím, že si neuvědomujete, oč zde kráčí, slečno," uchechtl se a tón jeho hlasu jasně dával najevo, jak si je sám sebou jistý. Jeho protivníka to ale nevykolejilo. Zato všichni ostatní se krčili na svých místech a jen tiše přihlíželi bitvě, kterou mezi sebou oba protivníci sváděli.

„Ale ovšem, uvědomuji si to naprosto přesně, pane Plummere," žena se napřímila a ladně si opřela bradu o hřbet ruky, „rád byste ty peníze ponechal zde, abyste se o ně posléze mohli zcela nepochybně spravedlivě rozdělit a opět si nacpali kapsy." Nebála se naplno říct, co měla na jazyku.

Plummerovi po tváři přeběhl pohrdavý úšklebek, ale mlčel.

„Tento institut již více než padesát let zastřešuje všechny výzkumy a objevy na poli historickém, pánové," její jasný hlas se tentokrát obrátil na všechny, „zprostředkováváme veškerá pátrání našich historiků, financujeme jejich cesty, dáváme jim zázemí a právě zde vznikly veškeré převratné studie britských pracovníků. To je naše práce. Poté tedy skutečně nechápu, proč nechcete odsouhlasit financování také tohoto výzkumu." S poslední poznámkou probodla pohledem postupně každého muže před sebou a výraz jí ztvrdl.

Někdo nasucho polkl.

„Tady jde ale o sto tisíc liber, slečno. Nemůžeme je dát jen tak nějakému šílenci, který si myslí, že je na stopě odhalení více jak tisíce let staré záhady," Plummer se nevzdával bez boje. Právě on ze všech nejvíc opovrhoval ženou, která stála nad ním a ostatní jej jako poslušné, leč vyděšené stádo, následovalo.

„Ráda bych vám připomněla, že tento, jak říkáte, šílenec," to slovo pronesla se značnou jízlivostí v hlase, „má o dva doktoráty více, než vy." Koutky úst se jí opět vytáhly do nepatrného úsměvu.

„A také pověst naprostého blázna. Je to maniak," Plummer tento souboj nehodlal prohrát.

„Možná je trochu excentrický, ale jeho argumenty jsou pádné. Ve své práci pečlivě plánuje každý další krok, zvažuje všechny možné alternativy a ano, nebojí se zašpinit si ruce. Četl jste snad jeho materiály, viďte?" ťala přímo do živého.

Plummer už dávno ani netušil, co slovo historie znamená. Pouze si užíval výhod, které mu místo v představenstvu přinášelo a plnil si kapsy. O víc se nezajímal.

Všechny zbylé tváře se otočily na Plummera. Nebylo mu to zrovna příjemné. Bylo mu jasné, že tady nemá cenu klamat. Věděla to. Vždycky to věděla.