Proudila jsem se cela zpocená, zdálo se mi něco ? Nějaká noční můra ? Nevím..
Podívala jsem se na hodiny, ukazovaly půl druhé ráno, věděla jsem že už neusnu a tak jsem si vzala telefon, zašla si udělat kávu a šla jí vypít na balkón..
Na to, že byl konec září byla teplá noc, sedla jsem si na židli a zadívala jsem se na oblohu, byla plná hvězd které zářily jak diamanty. Vzala jsem si do ruky můj telefon, odemkla jsem ho a našla nabídku hlasové zprávy, chvíli jsem přemýšlela a pak pustila tu poslední. Ozval se její nádhernej hlas, tolik mě píchlo u srdce když jsem to poslouchala
,, Ahoj Emily, chci ti jen říct, že se trochu zpozdím, zasekla jsem se v nákupáku. Znáš mě, tak za hodinku tam budu..Miluju tě, Em"
Zprávu jsem si přehrávala ještě asi deset minut, než mi telefon hlásil brzké vybití.
Pak už jsem jen seděla, koukala se na hvězdy a přemýšlela nad nicotou života každého z nás..
