Seděla jsem ve své kuchyni a přemýšlela jestli si mám udělat něco ke snídani, nakonec jsem se rozhodla, že mi postačí další káva (za tenhle den už třetí).. udělala jsem si jí a vzala si jí s sebou do obýváku, kde jsem si lehla na gauč a zapla televizi. Po chvilce hledání jsem to nechala na zprávách, sedla jsem si, upíjela kávu a poslouchala.
Hlasatelka hlásila už třetí smrtelnou nehodu, vypla jsem televizi. Tohle já nemůžu poslouchat..začaly jse mi vybavovat slova snad všech lidí kolem mě: „Zapomeň na ni, už je to dlouho, musíš jít dál" tyhle věty kolem mě kroužily a já se cítila jako kdyby mi ubíraly vzduch. „TO NEJDE!" zakřičela jsem tak silně až jsem se sama lekla. Začaly mi kapat slzy „copak jde zapomenout, když mi ji vše připomíná, když mám miliony vzpomínek, když jí pořád miluji?" sesunula jsem se na gauč a začala plakat, bude to znít divně, ale ulevilo se mi, konečně jsem to mohla ze sebe dostat, plakala jsem dlouho až jsem usnula vyčepáním..
*vzpomínky*
Právě jsem se vrátila z dovolené, už jsem se jí nemohla dočkat a tak jsem se rozběhla k jejímu domu, zazvonila jsem a nervózně přešlapávala. Najednou se otevřely dveře ale ona mi zavázala oči.
„Co-Co to děláš ? " zasmála jsem se. Neodpověděla, jen mě vedla někam pryč. Po chvilce mě pustila a poručila mi stát na místě a za pár sekund mi řekla ať si sundám pásku. Nemohla jsem uvěřit svým očím, byly jsme na "našem" místě, na zemi ležela deka a všude kolem spoustu svíček, ona tam jen tak stála a v ruce měla nádhernou kytku.
„Víš" začala protože jí došlo že nemám slov
„Moc si mi chyběla Em, chtěla jsem ti zpříjemnit příjezd a ukázat ti jak moc tě.."
Už to nedořekla, protože jsem jí začala líbat, ach, její rty chutnaly tak skvěle.
„Miluju tě" řekla jsem později...
Ten večer jsme ležely na dece a dlouho jsme si povídaly. Byl to dokonalý večer, s dokonalou dívkou
•••••
Spala jsem a usmívala jsem se, v té vzpomínce jsem byla tak sťastná..
