Nasedla jsem do svého auta, nevěděla jsem kam pojedu, věděla jsem jen to že musím odjet, musím odtud vypadnout. Na místo spolujezdce jsem položila modrou krabičku a na zadní sedačky batoh s oblečením a vším potřebným. Na sekundu jsem zaváhala, ale pak jsem se nadechla, nastartovala motor a vyjela. Stékaly mi slzy, nevím proč, snad protože to tu opuštím, nebo snad protože nemám žádný plán ? Zapla jsem rádio, doufala jsem že tím odeženu vír myšlenek kolem mě, pomohlo to. Avšak jedna otázka mi v hlavně pořád zůstávala. Co budu dělat ?
Jela jsem dlouho celý den, celou noc..zastavovala jsem jen abych doplnila benzín, na jedné benzínce jsem si zašla pro kafe. Dělala mi ho velmi příjemná slečna, která se mě ptala na různé otázky.
„A kam vlastně jedete?"
„Za svou láskou." odpověděla jsem, vzala jsem svou kávu, zaplatila a odešla jsem.
Už vím co musím udělat..
