You & I are one |FF One Direction cz|

The sweet look, the one with the big ego and that cute

 „Děsíš mě.“ Obvinila jsem Harryho. „Já sebe taky.“ Pronesl dramaticky a mě naskočila husí kůže. „Jde o ten song, co jsi nám napsala.“ Ulevilo se mi a uvolněn jsem se zasmála. „Co je s ním? Nelíbí se ti?“ Nadzvedla jsem obočí a se skleničkou a prázdnou krabicí od džusu zamířila do kuchyně, následoval mě. „Nejde o to, že by se mi nelíbil, ale o to, že ho nemůžeme nazpívat.“ Zamračila jsem se. „To nechápu.“ Uchechtl se. „Nemůžeme ho nazpívat, protože je to duet.“ Dala jsem skleničku do myčky a zády se opřela o kuchyňský pult. „Pokud ti to ještě nedošlo, je vás pět Harry a na duet jsou třeba jen dva.“ Poučovala jsem ho a náramně se u toho bavila. „Takže můj song můžete bez problému nazpívat.“ Založila jsem si ruce na hrudi a věnovala Harrymu vítězný úsměv. „Ale takhle to nejde!“ Nesouhlasil. „One Direction jsou jako jeden, jsme skupina a do duetu potřebujeme ještě někoho dalšího, konkrétně tebe.“ Pobaveně jsem se rozesmála. „Tak tenhle fór se ti povedl, ale teď vážně.“ Povzdechl a protočil oči. „Myslím to vážně! Slyšeli jsem tě zpívat a shodli jsme se na tom, že chceme ten duet nazpívat s tebou.“ Zamračila jsem se. „Vy jste se rozhodli, vy chcete, a já co? Zeptal se někdo na to, co chci já? Počkat, nezeptal.“ Zatvářil se otráveně. „Dobře, chceš s námi nazpívat duet? Jo? Dobře, tak zítra začneme zkoušet.“ V tu chvíli jsem měla chuť sáhnout do příborníku, vytáhnout vidličku a nehezky mu s ní ublížit. „Ne! Nechci s vámi zpívat a nechci vám ani psát songy! Mám vás všech už akorát tak dost! Co si o sobě sakra myslíte! Nakráčíte si sem a všechno převrátíte vzhůru nohama!“ Asi jsem to trochu přehnala, ale už jsem toho měla vážně dost. Liam a ten jeho neodolatelný kukuč, Harry a to jeho přerostlé ego i Niall s tou svojí roztomilostí, ti všichni v mém životě neměli co dělat a já je tam prostě nechtěla! Změnili ho, změnili mě! Kdo se je o to prosil? Nikdo. „Kde jsou dveře víš, vyprovoď se sám!“ Zavrčela jsem. „Ale...“ Probodla jsem ho varovným pohledem, zmlkl a zamířil ke dveřím.

„Páni, tak to bylo něco.“ Niall se odvážil z mé ložnice vylézt až několik dlouhých minut poté, co se za Harrym s hlasitým prásknutím zabouchly dveře. „Jo, to bylo.“ Přikývla jsem a udělal mu místo vedle sebe na pohovce. „Měli jsme ti to říct společně. Dohodli jsme se na tom, když jsi včera odešla. Chtěli jsme tě poprosit o pomoc a ne ti to takhle předhodit jako hotovou věc.“ Povzdechl. „Je mi to líto, Harry se občas chová jako blbec.“ Věnovala jsem Niallovi povzbudivý úsměv. Spletla jsem se, on do mého života patřil, dělal ho lepším, jako jediný. „Jo to chová. A netrap se s tím, není to tvoje chyba.“ „To znamená, že nám dáš šanci tě poprosit o pomoc s nazpíváním songu?“ Přikývla jsem. „Co bych pro vás neudělala.“

Potemnělým pokojem se rozlehlo vyzvánění mého mobilu. „Bože proč?! Za co?!“ Zaúpěla jsem, převalila se na bok a začala pod polštářem hledat onu plastovou krabičku, rušící můj vytoužený spánek. „Liame jsou dvě hodiny ráno, proč mi to děláš?“ Zamumlala jsem a protřela si oči. „Promiň, můžu přespat u tebe, prosím?“ Povzdechla jsem. „Zapomeň.“ „Nejde mi o sex!“ Vyhrkl. „A nepil jsem, jen nechci být doma se Sophií. Prosím.“ Jedno slovo, stačilo říct jedno jediné slovo, položit mobil a pokračovat ve sladkém spánku. „Fajn.“ To nebylo to slovo. „Děkuju, za deset minut jsem u tebe.“ Odhodila jsem mobil kamsi vedle sebe a neochotně se vyhrabala z peřin, míříc do obýváku. Při čekání na Liama, jsem si udělala kakao, dovařila jsem ho ve chvíli, kdy se ozvalo slabé ťukání na dveře. Když jsem otevřela a spatřila Liamův výraz, vrazila jsem mu hrníček s kakaem do ruky a vtáhla ho dovnitř. „Co se stalo?“ Zašeptala jsem. Zavrtěl hlavou na znamení, že o tom nechce mluvit, nechala jsem to být a v jeho doprovodu se vrátila do ložnice. Než vypil kakao našla jsem mu triko a tepláky na převlečení, co si u mě nechával Oliver, když tu s Robin náhodou spali. Zalezla jsem si zpátky do postele a během chvíle opět usnula, poslední, co jsem si pamatovala, byla Liamova ruka, objímající mě kolem pasu a jeho při mně už dobře známá vůně. „Doboru.“ Zašeptal, odpovědi se už bohužel nedočkal.

Tak jak to vidíte? Co myslíte? jak špatně na tom jsem? Píšu už slušný blbosti :(