You & I are one |FF One Direction cz|

When two mistakes are not enough

Ještě pořád vás baví číst? Nemyslíte si, že nejvyšší čas tenhle příběh už ukončit? :O :) koment pls :) 

Každý musí dřív, nebo později, za své chyby zaplatit a já byla nucena platit až příliš brzy. Noc jsem si pamatovala útržkovitě. Byli jsme s Harrym na večeři a já se bavila, byl milý, pozorný a vtipný. Chtěl mě odvézt domů, ale navrhla jsem, že bychom mohli zajít do klubu. Pili jsem a to hodně. Vytáhla jsem ho na parket a donutila ho chtít mě víc, než cokoli jiného. Když jsem mu řekla, že mám prázdný byt, neměl sílu na to odmítnout. A nejhorší na tom bylo, že i když jsem byla opilá, uvažovala jsem více méně racionálně. Věděl jsem co dělám a chtěla jsem to udělat. Proč? Nad tou otázkou jsem už delší dobu přemýšlela a nacházela jen jednu odpověď. Liam. Chtěla jsem mu tím asi dokázat, že je mi lhostejný a že mi na něm nezáleží, nebo jsem se mu možná mstila, i když jsem netušila za co. Vedle mě poklidně oddechoval spící Harry, ruce omotané kolem mého pasu. Nebylo to jako s Liamem, v Harryho objetí jsem se necítila ani trochu dobře. Majetnicky si mě k sobě tiskl, jako bych snad byla plyšák. Povedlo se mi uvolnit jeho sevření a osvobodit se. Vylezla jsem z postele a přetáhla si přes hlavu delší mikinu, povalující se na zemi. Bylo pozdě litovat svých činů, stalo se a já se s tím musela smířit. Stáhla jsem si vlasy do volného drdolu a potichu opustila svoji ložnici.

Bolest hlavy a nevolnost na sebe nenechali dlouho čekat. Seděla jsem u jídelního stolu a znuděně sledovala aspirin, rozpouštějící se ve sklenici s vodou. V zámku se ozvalo otáčení klíče, mamka se vrátila. Zvedla jsem hlavu a setkala se s jejím pohledem. „Už jsi vzhůru? Je brzo.“ Namítla a svlékla si kabátek. „V ložnici spí Harry.“ Povzdechla jsem a upila ze sklenice. „Proč mám pocit, že ačkoli je to podle mě dobře, ty z toho radost nemáš?“ Nadzvedla obočí a začala s přípravou kávy. „Proč by to mělo být dobře?“ Nechápala jsem. „Hodíte se k sobě zlatíčko a Harry, ať je jakýkoli, by se k tobě choval jako k princezně a nikdy by tě nepodvedl. Věř mi, pokud se v něčem vyznám, tak jsou tu muži a Harry je přesně ten typ kluka, kterého potřebuješ.“ Usmála se a položila přede mě hrnek s kávou. „A co Liam?“ Povzdechla a zavrtěla hlavou. „Sama si říkala, že má přítelkyni a buď si jistá tím, že s ní zůstane. Nezničí svůj těžce vydřený vztah kvůli někomu, jako jsi ty Noell. Liam touží po jistotě, po rodině, po domu s velkou zahradou a takovýhle věcech, při kterých tobě naskakuje husí kůže. Vyspal se s tebou a nepochybuji o tom, že to udělá znova, ale nikdy ho nebudeš moct mít, na to jste až příliš odlišní. Jsi jen jeho způsob útěchy, utíká k tobě od svých problémů a být tebou, zarazím to co nejdřív. “ Měla pravdu, měla pravdu úplně ve všem, stejně jako vždycky. Liam Sophii nikdy neopustí a se mnou si bude jen léčit rány. Ale v jednom jsem s mamkou musela nesouhlasit, Harry nebyl pro mě a já ho ani nechtěla.

Aniž bych vzbudila Harryho, osprchovala jsem se, oblékla se a nechala ho dál spát ve své posteli, zatímco jsem i přes matčiny protesty opustila byt se slovy, ať mě večer nečeká. „Ahoj Nialle, prosím, řekni, že jsem tě nevzbudila.“ Hlasitě zívl. „Neboj, nevzbudila.“ Zasmála jsem se, přesně to jsem v tu chvíli potřebovala, Nialla. „Promiň, příště si to líp načasuji.“ Omluvila jsem se. „To je v pořádku, stalo se něco?“ Zněl starostlivě. „Asi jo, sama nevím.“ Povzdechla jsem. „Nechceš přijít?“ Pousmála jsem se. „Ráda bych, ale zrovna teď se nechci vidět s klukama.“ „Tak co se sejít u mě?“ Navrhl. „U tebe?“ Zasmál se. „Co se tak divíš? Myslíš že Zayn s Perrie, nebo Louis s El bydlí společně s námi?“ „To asi ne.“ Připustila jsem. „Každý máme svůj vlastní dům, i když většinu času trávíme spolu. Takže, kde tě mám vyzvednout?“

Neřekla jsem Niallovi, co se stalo, s ním nebylo třeba slov. Jakmile jsem zahlédla jeho blond rozcuch a kouzelný úsměv, všechny starosti se rozplynuly, přestaly pro mě existovat. Strávili jsme spolu celý den a pro mě to byl jeden z nejlepších dnů, které jsem zažila během posledních několika měsíců.

„Copak ty jsi nikdy nepekl?“ Zatvářila jsem se nevěřícně. „Vypadám snad na to?“ Procedil skrz zaťaté zuby a ztěžka míchal těsto v míse. Byl na něj neskutečný pohled. Niall, od hlavy k patě špinavý od mouky bojoval s příliš tuhým těstem na čokoládové sušenky a tvářil se, jako umučené štěně. „To Harry je tu ten na vaření, nebo Liam, ale já?“ Zavrčel a odložil mísu na kuchyňský pult. „Já a vaření prostě nejde dohromady.“ Vzdychl a opřel se kuchyňský pult. „Tak to jsme na tom stejně.“ Mrkla jsem na něj s úsměvem a přilila do těsta mléko. „Zkus to teď.“ Pobídla jsem ho. Poslechl mě a pokračoval v míchání. Za necelou hodinu už kuchyni zaplňovala vůně čerstvých sušenek, které jsme během další hodiny s Niallem snědli. Večer jsme si objednali pizzu a dívali se na filmy. Niall vybral nějaký horor a já nic nenamítala. Během prvních dvaceti minut filmu už jsem ale strachy drtila Niallovu ruku a za dalších deset mnut už jsem se mu choulila v náručí a odpočítávala čas, zbývající do konce filmu. „Nesnáším tě Naille!“ Zavrčela jsem, zatímco jemu zacukaly koutky. „Nelíbí?“ Nadzvedl obočí. „Co myslíš.“ Ušklíbla jsem se a napřímila se. Seděla jsem mu na klíně, zády k televizi, takže jsme ani jeden neviděli, co se ve filmu právě odehrává, ne že bych o to stála. „Mám tě ráda Nialla.“ Netušila jsem, proč jsem to řekla, prostě jsem chtěla, aby to věděl. „Ale ne tak, jako já tebe.“ Zamumlal, jestli čekal, že to snad přeslechnu, tak se spletl. Udělala jsem už dost hloupostí, tak proč k tomu jednu nepřidat?