You & I are one |FF One Direction cz|

Mr. Styles, you know the word no?

Song který Noelle "složila" najdete v přílohách :) 

Druhý den se mi povedlo vstát čas. Oli mě samozřejmě pro jistotu zkontroloval a neodpustil si poznámku k mé zradě, kdy jsem souhlasila s výletem do Austrálie. Ale když já tam vážně moc chtěla. Když jsem dorazila do práce, Tom se mi omluvil, že nepřišel a zároveň mi oznámil, ať s ním dnes opět nepočítám a rovnou zamknu. Den se vlekl podobně jako ten předchozí a proto jsem opět skončila u klavíru. Proti své vůli, jsem stále dokola a dokola hrála skladbu, kterou mi Harry předchozího dne pustil. Kdyby se trochu zrychlila a přidalo se pár not...

Come on skinny love just last the year
Pour a little salt we were never here
My my my - my my my
My my my my 
Staring at the sink of blood and crushed veneer

I tell my love to wreck it all
Cut out all the ropes and let me fall
My my my - my my my
My my my my 
Right in the moment this order's tall

And I told you to be patient
And I told you to be fine
And I told you to be balanced
And I told you to be kind

Spustila jsem ruce do klína a nebyla si jistá tím, co se právě stalo. Kde jsem vzala zbytek té písničky a co text? Jaké zpěvačce jsem ho do háje podvědomě ukradla? „Nevíš náhodou, kdo mi nedávno říkal, že neumí skládat hudbu? Jo počkat, to jsi byla ty. A teď tu sedíš, hraješ náš song, který je už očividně celý a o tom že k němu přibyl text nemluvě.“ Zaúpěla jsem a udeřila čelem o klávesy, které vydaly nespokojený, falešný tón. „Nechceš jít prudit někam jinam Stylesi?“ Zvedla jsem hlavu a setkala se s jeho pohledem. Usmíval se, ale nebyl to ten jeho typický, vyzývavý úsměv profesionálního děvkaře, který tak rád používal. Tenhle úsměv byl upřímný. „Ale mě se tu líbí.“ Namítl a já nemohla jinak, než se na něj taky usmát. „Nechci tě zklamat, ale myslím, že to co jsi právě slyšel, jsem nevymyslela.“ Zamumlala jsem krapet zklamaně. Zamračil se. „Jak si na to přišla?“ Vstala jsem od klavíru a posadila se na schod, vedoucí do vyvýšené části krámku, kde stály stojany s CD. „Já neumím skládat hudbu. Už odmalička jen přehrávám to, co jsem někde slyšela.“ Přisedl si ke mně. „Možná neznám všechny existující songy, ale jsem si jistý, že jsi ho neokopírovala.“ Ujistil mě. „Mimochodem, jsem Harry.“ Představil se, jakoby nevěděl, že moc dobře vím, kdo je. „Noelle.“ Odpověděla jsem a můj pohled sklouzl zpět ke klavíru, Možná měl pravdu, možná byl tenhle song opravdu z mé hlavy. „Zahraješ tu písničku znovu, prosím?“ Udělal psí oči a já mu vyhověla.

Ten den mě znovu pozval na oběd, bez úspěchu. Odmítla jsem ho, protože jsem musela zůstat v práci a upřímně, ani se mi s ním nikam nechtělo. Ne snad proto, že by se mi nelíbil, ale proto, že jsem mu nevěřila, nechtěla jsem být další na seznamu postelových dívek velikého pana Stylese a už vůbec jsem se po jeho boku nechtěla objevit na fotce v nějakém časopise.

HARRYHO POHLED:

„Tak?“ Čekal jsem na reakci kluků. Pustil jsem jim nahrávku našeho songu, kterou jsem pořídil když Noelle hrála. „To bylo úžasný.“ Vydechl Liam ohromeně s pootevřenou pusou. Niall dokonce přestal jíst a Louis se Zaynem po sobě vrhali zmatené, nechápavé pohledy. „To byl náš song?“ Ujišťoval se Niall a já přikývl. „Ten, s kterým už skoro měsíc nemůžeme hnout a ona to zvládla za jeden den, bez toho, aniž by si psala noty nebo slova.“ Liam se zamračil. „Tohle nemůže nikdo zvládnout.“ Nesouhlasil. „Ty jsi ji neviděl.“ Namítl jsem. „A kdo je to ta ona?“ Zajímal se Louis. „Jmenuje se Noelle.“ „A dál?“ Pobídl mě Zayn. „Není žádný dál, víc toho o ní nevím. Ale dvakrát mě odmítla.“ „Cože tě?“ Nadzvedl Louis obočí a Zayn se ušklíbl. „Už dvakrát jsem ji pozval na oběd, odmítla.“ Zamyslel jsem se. „Nemám náhodou něco mezi zubama?“ Louis se začal šíleně smát, stejně tak Niall, který se okamžitě začal dusit kouskem pizzy, který mu zaskočil. Liam stále vyjeveně hleděl na můj mobil a Zayn se zdál ztracený ve svých vlastních myšlenkách. „To není vtipný.“ Zatvářil jsem s otráveně a zamířil do svého pokoje. Do třetice všeho dobrého. Nebo možná do..?

NOELLIN POHLED:

Den třetí. Nálada? Na nic. Únava? Nesnesitelná. Celou noc jsem přemýšlela nad písničkou, kterou jsem s největší pravděpodobností asi opravdu složila. Snažila jsem se přijít na to, jak se mi to povedlo, marně. Většinu pracovní doby jsem strávila opět u klavíru, kolem poledne mě ale nakonec přilákaly bicí. Nikdy v životě jsem na ně nehrála, jako malá jsem chodila jen na hodiny klavíru, které později vystřídala kytara, ale bicí, to bylo něco nového. Ze začátku to neznělo zrovna dobře, popravdě, znělo to příšerně a nebyla jsem jediná, kdo si to myslel.

„Snažíš se odhánět zákazníky?!“ Křikl na mě Harry, zacpávajíc si uši dlaněmi, ne že by mu to bylo k něčemu platně. S jeho přítomností se zlepšila i má nálada. Pobaveně jsem se usmála a přestala bubnovat. „Klavír už mě omrzel.“ Svěřila jsem se a odložila paličky. „Tak jsi se rozhodla, že z nudy rozboříš celej obchoďák?“ Ušklíbl se. „Tak strašný to nebylo.“ Bránila jsem se, na tváři dotčený výraz. „Nerad to říkám, ale bylo.“ Zasmála jsem se a přikývla. „Máš pravdu, bylo.“ Souhlasila jsem. „Proč jsi vůbec tady?“ Zajímala jsem se. „Abych zjistil, proč se svým talentem nic neděláš a abych tě pozval na oběd. Po třetí.“ Nezapomněl zmínit a já se pousmála. „Nevím co bych s ním měla dělat.“ Pokrčila jsem rameny. „Hlásila jsem se na Royal Academy of Music, ale nevzali mě. Takže to asi znamená, že až tak veliký talent nemám. A na oběd s tebou nepůjdu Stylesi, ale zkus pozvat nějakou z těch holek, co nás vyjeveně pozorují výlohou a slintají mi na ni. Jestli v tom ještě chvíli budou pokračovat, tak dostaneš hadr a půjdeš si to po nich uklidit.“ „Cože?! Proč já?“ „Jsou to přeci tvoje fanynky, ne moje.“ Mrkla jsem na něj.

S každým dalším dnem se má hra na bicí zlepšovala a zlepšovala, až se začala podobat skutečné hudbě. Harry za mnou chodil každý den a zval mě na oběd. Tak trochu jsem nechápala jeho záměr. Zkrátka asi nedokázal pochopit, že na téhle planetě existuje holka, která by ho nechtěla. Nebudeme si nic nalhávat, líbil se mi, byl i milý a vtipný, ale já se bála toho, co by mi mohl udělat, kdybych si ho vpustila do svého života, už tak o mě věděl víc, než mi bylo příjemné. Nedokázala jsem říci proč, ale s každým dalším dnem jsem se na jeho návštěvy těšila víc a víc, a pak přišla sobota, den před mým odjezdem do Austrálie.