Bratranec jménem: Ross Lynch

•PĚT•

A sakra. Sobota. Bratranec. Co budu dělat? Ok, přijede až v deset, takže mám dost času to vstřebat. Nechápu, jak jsem se mohla probudit v šest, úplně vyspalá.  Asi si zajdu na kafe. A nebo se jenom​ projít.
Vstala jsem, provedla ranní hygienu, oblékla se, učesala a mohla se jít nasnídat.

Nakonec jsem se šla jenom projít. I s knížkou jsem si to namířila do parku, kde jsem si sedla na hodně zapadlou lavičku v zákoutí parku, kam vůbec nikdo nechodí a četla si.

,,Koho pak tu máme? Samotná Williamsová," ozvalo se za mnou. Byl to takový milý až arogantní hlas, který jsem nemohla zařadit. Zavřela jsem knížku a neochotně se otočila. Spatřila jsem Rayna, jak se usmívá a míří si to ke mně. Místo pozdravu mi věnoval krátký polibek. Nechtěla jsem, ale co mám dělat, když nechci vypadat jako děvka.
Chvíli jsme si povídali, ale pak zmlkl. Podíval se na mě a vpil se mi do očí. Než jsem se nadála, měl ruce na mém pase a přivlastňoval si mé rty. Neododlala jsem a vzdychla mu do úst. To jsem právě neměla dělat, protože to byla jeho příležitost.
V tu chvíli začala válka jazyků. Po několika sekundách líbání mě lehce položil na lavičku. Neuvědomovala jsem si to. Byla jsem jím omámena, ale stejně jsem ho nemilovala. Jednou rukou se podepíral a druhou mi zajel pod sukni a začal mi mačkat zadek. Občas jsem tiše vzdychla, dokud mi nedošlo, že se rukou přibližuje stále víc k rozkroku a my jsme v parku, přestože na tohle místo nikdo nechodí.

,,Rayene, to nemůžeme," zamumlala jsem do polibků.

,,Proč?" odpověděla. ,,Stejně sem nikdo nechodí."

,,Ale-" naléhala jsem, ale byla jsem přerušena.

,,Zmlkni a nech mě dělat svojí práci," zavrčel, své rty přesunul na můj krk a začal mi sundavat sukni. Vší svou silou jsem ho od sebe odtáhla, vstala, upravila se a se slovy: ,,Je konec," jsem odešla.
Tak, a mám to za sebou. Teď mi nikdo nemůže říct, že jsem děvka. Zvláštní bylo, že jsem z toho nebyla ankmi nijak zvlášť rozhozená. Všechen stres že mě opadl a já byla šťastná. S úsměvem na tváři a knihou v ruce jsem se vrátila zpátky do domu.
Sakra! Em říkala, ať se za ní stavím. Ale říkala devět a teď je osm. Ještě jsem se šla převléknout do něčeho domácího a pak jsem brouzdala po internetu. To mi jako normálně zabralo hodinu a půl. V devět jsem na Eminin příkaz vyrazila do kuchyně. Opravdu už stála u plotny a smažila řízky.

,,Ahoj Caty, byla jsem u tebe v pokoji a ty nikde. V kolik jsi prosimtě vstávala?" zeptala se.

,,Ahoj. V šest. Už se mi nechtělo spát, tak jsem se šla projít do parku," pokrčila jsem rameny a rozhlédla se. Všude bylo naprosto uklizeno. Zdá se, že to Emily ještě jednou přeuklidila.
,,A ty už se s Thomasovým synem znáš?" řekla jsem svojí myšlenku nahlas, protože už mi dlouho bloudila hlavou.

,,Jo jo," přikývla. ,,Je fajn. Určitě se budete mít rádi," pousmála se.

,,Jo," povzdychla jsem si, ,,to doufám."

***

Zvonek. A doprdele. Můj tep se zvýšil na nenormální rychlost a já měla co dělat, abych vůbec jenom dýchala. Nevěděla jsem co teď. Emily šla otevřít a já šla nenápadně za ní, abych se konečně dozvěděla jak vypadá. Měla jsem to dokonale vymyšlený. Stoupla jsem si za roh a pak rychle skočím na gauč a bude to vypadat, jako když jsem se dívala na televizi. Opatrně jsem vykukovala zpoza rohu.
Nejprve jsem uviděla Thomase. Objal Em a dal jí pusu. Ale pak...

Srdce se mi zastavilo a dech taky. Zamířila jsem k televizi a musela to rozdýchat. Pořád se mi vybavoval jeho obličej. Jakoby se to stalo před rokem a poslední, co si pamatuju bylo, jak objímá Emily. Zapla jsem televizi, ale nesledovala jsem jí. Přemýšlela jsem, co to se mnou asi udělá. Nejspíš se budu pořád culit jak totální kretén a pořád na něj budu zírat.
Jak jsem tak usoudila, tak je Em poslala do kuchyně. To se mi potvrdilo, když za mnou přišla, že nás chce představit. Utřela jsem si uslzené oči, i když ani nevím, proč jsem brečela, zhluboka se nadechla a vyrazila do kuchyně.
Překvapivě se mnou momentálně jeho přítomnost nic nedělala. Teda nevim, jestli se nic nedělání počítá jako když stojim s pootevřenou pusou a zítrám mu přímo do očí. Je krásnější než na fotkách. A to se ani neusmíval. Dělal to, co já. Stál s pootevřenou pusou a vpíjel se mi hluboko do očí.

,,Caty, to je Ross. Rossi, to je Caty," vyrušila nás Emily a oba jsme sebou trhli. S 'Ahoj' jsme si podali ruce a stále na sebe zírali.

,,Rossi, v pokoji máš všechny věci včetně barvy, takže ti nic nebrání k tomu, aby jsi začal něco dělat," mrknul Thomas na Rosse a ten sebou zase škubnul. Bezeslova odešel a já se během Emininý a Thomasový konverzace vypařila. Je toho na mě moc. Teď ho ještě budu muset provádět po škole a podobně. Pořád jsem to nemohla pochopit. Ross Lynch u mě v domě. Rozhodla jsem se, že bude asi nejlepší, když půjdu i s kytarou na vzduch. Hrála jsem si svoje písničky, který bych jednou chtěla hrát i na koncertech. Problém je v tom slovíčku chtěla.
Byla jsem tak zabraná do hraní, že jsem si ani nevšimla, že ke mně Ross míří. Odložila jsem kytaru a povzdychla si. Rukou jsem si podepřela hlavu a zírala na něj. Koutky se mu roztáhly do úsměvu, tak jsem se taky usmála.

,,Neměl by jsi malovat?" rýpla jsem si do něj, když si sedal vedle mě.

,,Nechce se mi," pokrčil rameny. Uchechtla jsem se. ,,Takže ty jsi Caitlin."

,,A ty Ross," přikývla jsem.

,,Nečekaně," ušklíbl se. ,,Máš fajn tetu," snažil se navázat konverzaci.

,,Já vim. A ty tátu," zasmála jsem se. Pak nastala chvíle ticha. Ne toho nepříjemného ticha, ale toho, kdy se člověk zamyslí nad vlastním životem.

,,Ukážež mi v pondělí školu?" zeptal se ledabyle.

,,Když budeš chtít," pokrčila jsem rameny.

,,Tak jo," mrkl na mě. ,,Já jdu teda něco dělat," zakřenil se a zmizel naproti ve svém pokoji. Sama pro sebe jsem se zasmála. Všechno jsem to čekala mnohem horší, ale je fajn.

Ahoj! 🇬🇷
Tak se nám tu konečně objevil Ross. 💙 Snad se vám kapitola líbila.

HLASUJTE 🌊 FOLLOWUJTE 🌊 PŘIDÁVEJTE DO SEZNAMU ČTENÍ 🌊

Chloe ⚓