V poledne jsme přijely na hotel. Pěti hvězdičkový hotel. Pokoj jsem měla domluvený s Hannah, jako vždy. Trenérka nám rozdala klíče a my se vydaly s taškama v ruce hledat dveře do příslušného pokoje. Ptáte se, proč nemáme kufry? Tašky se nerozbijou, nezabírají tolik místa a dostaly jsme je od sponzorů. Jsou černé a v pravém rohu máme stříbrno-zlatou výšivku: Stars.
Po nekonečném bloudění po obřím hotelu jsme konečně našly pokoj 122. Hannah otevřela dveře a oboum se nám zastavil dech. Pokoj byl krásný a obří. V obýváku byla velká televize s bílou koženou pohovkou. V koupelně byly dvě umyvadla, sprchový kout a obří rohová vana. Ložnice byla taky velká. Uprostřed byla manželská postel, naproti ní dvě bílě skříně, stůl se zrcadlem na zdi a vchod na balkón, že kterého byl výhled snad na celý New York.,,Páni," vydechla Hannah, když to viděla.
,,Já vím, je to nádhera," hlesla jsem.
Ještě dobrých pár minut jsme obdivovaly krásy našeho pokoje a pak jsme se šly projít do centra New Yorku. Viděly jsme dům z Přátel a to byl náš sen. Obě tenhle seriál žereme a podívat se, kde se natáčel byla prostě bomba. Vyhlídly jsme si pár krámků, ale na ty si uděláme čas až zítra, protože dneska už program máme. Ve tři je trénink do šesti a pak si nejspíš půjdeme lehnout.
,,Tak jak se vám líbí pokoje?" zeptala se trenérka, když jsme všechny seděly v kroužku uprostřed nádherné tělocvičny. Všichni jsme řekly něco na způsob, že jsou krásné.
,,Takže abych vás seznámila s programem," promluvila. ,,Dneska je pondělí a jsme tu čtyři dny a pátý odjíždíme. Od sedmi do desíti je k dispozici snídaně, od dvanácti do dvou je oběd a od sedmi do půl desáté večer si můžete dát k večeři. Těm, co nebylo osmnáct se alkoholu ani nedotknou, protože pak nechci slyšet, že vás bolí hlava a nemůžete na trénink. Osmnáctky, pijte s přehledem a ne do opilosti. Jestli vám nějaký kluk zlomí srdce, pošlete ho do háje, ale neopíjejte se, prosím. Jinak teda tréninky jsou od tří do šesti a výjimkou středy, kdy jsou závody. V deset hodin budete nastoupeny s potřebnými věcmi v hlavní hale, tam kde je recepce a počkáte na mě. Půjdeme na autobus a ten náš zaveze na místo určení. Jinak po celý pobyt máte volný program. A teď už k tomu tréninku," stleskla rukama a dala nám určité instrukce.
,,Ty vole, já asi umřu," plácla sebou do postele Hannah..
,,Já asi taky," nabodobila jsem jí a tím jsem způsobila, že nadskočila. Obě jsms se začaly smát na celé kolo. Osprchovaly jsme se a vyrazily na večeři. Sedly jsme si k pěti místnému stolu jste a s Tess, Nicol a Sarah.
Různě jsme si povídaly o New Yorku, o hotelu, taky o Rossovi, kariéře a podobně.
Po večeři už jsme se jenom převlékly do pyžama, chvíli si povídaly a pak usnuly.***
,,Cat? Víš co mě napadlo?" řekla zpomaleně Hannah. Zakroutila jsem hlavou, tak pokracovala. ,,Co kdyby jsme šly dneska do nějakýho klubu. Samozřejmě jenom si sednout, nic víc. Já mám kluka a nejsme opilci, ani žádný děvky, ale mohly by jsme, ne?"
,,Tak půjdem po večeři?" zeptala jsem se.
,,Tak jo," usmala se.
Holkám jsme se nezmiňovaly o našem večerním plánu. Máme je rády, ale taky nepotřebujou vědět všechno.
,,Tady!" vyjekla Hannah a ukázala na klub. Kývla jsem a společně jsme zamířily dovnitř. Měly jsme něco platit, ale pustili nás tam zadarmo. Sedly jsme si k baru, objednaly si mojito a povídaly si. Po chvíli si vedle nás přisedli jedni kluci. Byli tak stejně staří jako my. Oba měli hnědé vlasy, ale jeden měl hnědý oči a druhej zelený. Ani nevím jak, ale dali se s náma do řeči.
ČTEŠ
Bratranec jménem: Ross Lynch
Fanfiction-DOKONČENO Osmnáctiletá Caitlin vyrůstá jen s půlkou rodiny. Do jejího života se ale omylem přimotá někdo, koho by ve svém životě chtěla každá holka. Nijak ale nevyšiluje a snaží se chovat přirozeně. On jí s tím ale moc nepomáhá a pořád jí provokuje...