Bratranec jménem: Ross Lynch

•TŘINÁCT•

Společně jsme usnuli nad nějakým filmem, který běžel v televizi. Vzbudilo mě až ťukání na dveře. Otevřela jsem oči a uviděla usmívající se Emily. ,,Je oběd," zašeptala. Rukou jsem jí dala najevo, aby chvilku počkala a dala mi čas se vyprostit z Rossova obětí. Společně jsme vyšly za dveře. ,,Jste roztomilí," usmála se na mě a pohladila mě po rameni.

,,Brzo nebudeme, jestli ho Thomas pošle do Mexika," řekla jsem vážně.

,,Cože?" vyjekla moc hlasitě Em a pak si zakryla pusu. ,,Proč by to dělal?"

Povzdechla jsem si. ,,Asi sis všimla, že mezi mnou a Rossem je něco víc, než kamarádství nebo vztah sestřenice s bratrancem." Přikývla. ,,No a Thomas nás viděl když jsme se, ehem- líbali," polkla jsem. ,,Rosse si zavolal do kanceláře, společně jsme se nasnídali bla bla bla a pak se rozbrečel. Řekl mi, že mu táta zakázal mě svádět nebo co a že jestli nás ještě jednou uvidí, tak ho pošle studovat za tetou do Mexika. Uklidnila jsem ho, že by to neudělal a kdyby jo, tak pojedu s ním, ale mám strach. Co když to opravdu udělá a mě táta nedovolí jet s ním? Mohla by jsi s ním promluvit?" zeptala jsem se jí. V očích jí byla vidět lítost.

,,Promluvím. Nedovolím, aby ho poslal do Mexika. Oba budete tady a budete spolu," usmála se.

,,Děkuju," objala jsem ji. ,,Tobě nevadí, když tohle provádíme? Když spolu ani nechodíme a jenom se provokujeme?" pozvedla jsem obočí.

,,Vy spolu nechodíte?" vykulila se.

,,Ne," uchechtla jsem se. ,,Nemiluju ho a on mě taky ne."

,,Teď možná ne, ale změní se to. Uvidíš," usmála se. ,,Co teda s tím obědem?"

,,Nech nám ho na potom. Nechci ho budit."

,,Dobře, chápu. Tak já to s Tomem u oběda proberu. Jo a... Víš, že má tvůj taťka přítelkyni?"

Vykulila jsem oči. ,,Proč o tom nic nevim?" Jen pokrčila rameny a odešla. Vešla jsem zpátky do pokoje a vlezla si zpátky do postele.

,,Kde jsi byla?" zamručel spokojeně Ross, když jsem se vrátila.

,,Něco jsem řešila s Em. Už je oběd. Půjdem na něj teď, nebo až za chvíli?" Zeptala jsem ho a zalehla si vedle něj.

,,Až potom. Teď pojď ke mně," roztáhl peřinu a já sklouzla pod ní.

,,Stýskalo se ti?" řekla jsem ironicky.

,,Ani nevíš jak," usmál se a zívl si.

,,Tady se někomu chce spinkat," zašišlala jsem a zmáčkla mu ukazováčkem nos.

,,Ano mně a věřím, že ty budeš taky určitě ráda spát po mém boku," řekl ss zavřenýma očima a přitáhl si mě blíž. Položila jsem si hlavu na malý polštářek a položila mu ruku na pas tak, jako on mně. S dobrým pocitem, že ho mám stále u sebe jsem usnula.

Vzbudili mě až něčí křiky. První manželská hádka. Pomyslela jsem si. Zaposlouchala jsem se do slov.

,,Nemůžeš ho přece poslat do Mexika! Je to tvůj syn! Dospělej syn!" křičela Em.

,,Tvoje neteř je jeho sestřenice a líbá se s ní! Neni to divný!?" křičel na ní Thomas.

,,Jsou nevlastní! I kdyby spolu třeba spali, tak jim to nemůžeš brát za zlý!" vykřikla Em.

,,Ajaj, první manželská hádka," ozvalo se vedle mě a já se otočila.

,,Půjdu tam," řekla jsem a vstala.

,,Jdu a tebou," vyskočil z postele Ross.

,,Ne, ty zůstaneš tady," odsekla jsem.

,,Nenechám tě mezi rozčílenejma dospělákama samotnou," chytil mě za ruku.

,,Ale ty už taky nejsi dítě, i když se tak občas chováš," zakroutila jsem hlavou.

,,Prostě jdu s tebou a hotovo," řekl rázně a tak jsme se vydali za zdrojem křiku.
Opatrně jsme vešli do kanceláře a viděli Thomase i Emily vyčerpaně sedět na židlích.

,,Za dva dny odlítáš, Rossi," vydechl Thomas a ve mně jako když praští. Zastavilo se mi srdce. Emily se nevěřícně podívala na svého manžela a protočila očima.

,,Pošleš dvě studující a čerstvě dospělé osoby jen tak do Mexika?" pozvedla na něj obočí a propalovala ho pohledem.

,,Jak dvě? Jenom Rosse," nechápal Thomas.

,,Jestli letí on, tak já taky," stoupla jsem si ochranářsky před Rosse, chytila ho za obě dve ruce a obmotala si je kolem pasu.

,,Caty, já se s tím po pár letech smířim," hlesl Ross.

,,Ale já ne," pronesla jsem tvrdohlavě.

,,Thomasi, nemůžeš jen tak poslat svýho syna, ať už dospělého nebo ne, do Mexika!" vyjekla Emily.

,,Je to bratranec a sestřenice, Em! Nemůžou spolu nic mít," namítl Thomas.

,,Jsou nevlastní. Můžou spolu mít co chtěl," obhajovala nás Em.

,,Prostě si než Rossi zabalit. Aspoň na ni zapomeneš," pronesl Thomas a ukázal rukou ke dveřím.

,,Na Caitlin nezapomenu ani kdybych chtěl, tati," řekl kamenným hlasem Ross, vyprostil se z mého sevření a odešel.

,,Thomasi prosím, on za to nemůže. Všechno jsem to začala já. On je v tom naprosto nevinně. Jestli má někdo právo odjet od toho druhého do jiné země, jsem to právě já," sedla jsem si na židli vedle Emily.

,,Jenže za tebe já nejsem zodpovedný," povzdychl si.

,,A co ti na tom tak vadí, Tome?" narovnala se Emily. ,,Jsou nevlastní. Mají se rádi. Provokují se. Oba jsme byli mladí. Můžeš bejt vůbec rád, že se mají rádi. Pro co by jsi byl radši? Kdyby se měli rádi nebo se nenáviděli?" rozhazovala rukama Emily.

,,Kdyby se měli rádi," zašeptal provinile Thomas.

,,Prosím neposílej Rosse nikam. Je to tvůj jediný syn a ty by jsi ho chtěl poslat do Mexika. Ublížil by jsi tím ne jenom jemu, ale taky Cat, mně a především sobě. Prosím." Em poslední slovo zašeptala.

,,Dobře tedy," vydechl nakonec Tom a mně se hrozně ulevilo. ,,Caty, bež říct prosím Rossovi, že nikam nejede," nařídil mi a já štěstím vyskočila.

,,Děkuju strejdo!" vypískla jsem a objala ho. Pak jsem rychlostí blesku zamířila do Rossova pokoje. Zaklepala jsem a po tlumeném 'dále' jsem vešla. Všude měl rozházené oblečení a uprostřed velkou tašku, kde měl něco málo složeno.

,,Můžeme to zase všechno uklidit," řekla jsem a pousmála se.

,,Co?" nechápal.

,,Em se ještě chvíli dohadovala s tvým tátou." V očích se mu objevili jiskřičky naděje.

,,A?" svraštil čelo.

,,Nikam nejedeš!" vypískla jsem a skočila po něm. Tak akorát včas mě chytil za pas a lehl si se mnou na zem.

,,Jsi úžasná," hlesl, položil mě na sebe a políbil. Nebyl to ten obyčejný každodenní polibek. Tenhle byl plný lásky a vděčnosti.

Ahoj! 🇬🇷
Takový krásný zakončení kapitoly. Děkuju, že jeste přečetli další kapitolu a doufám, že se vám líbila. 💙

HLASUJTE 🌊 FOLLOWUJTE 🌊 PŘIDÁVEJTE DO SEZNAMU ČTENÍ 🌊

Chloe ⚓