TMNT-Leo-In The Name Of Love

2-Probuzení

První co si pamatuji, potom co jsem se probral je strašná bolest a stará tovární místnost nebo skladiště. Ležel jsem vedle velkého kanistru, napuštěném nějakou svítící zelenou tekutinou. Všude byly plameny a trosky ze stropu. Posadil jsem se a uviděl několik postav. Byl tam kouř a já nevědel co dělat. Po pár sekundách jsem si všiml jak bojují. Na čí straně jsem ? Kde to jsem ? Co se stalo ? Oči se mi mlžili a pak jsem i přes mlživé mžourání spatřil jak se na mě někdo kouká, prohlíží si mě. Nevěděl jsem co dělat, tak jsem uviděl okno. Bylo vysoko, ale i přes to jsem se snažil skočit. Během půl vteřiny jsem seděl na okně. ,,Co !?" Pomyslel jsem si. ,,jak jsem to udělal ?" Ucítil jsem bodavou bolest na rukou a noho od skla v okně, které mě pořezalo. Potom co jsem se podíval zpátky do budovy, jsem uviděl jak se na mě všichni dívají. Venku byla budova a já si vybavil skok na okno. ,,Bylo to minimálně deset metrů a vzdálenost budovy je tak stejná." Usoudil jsem. Odrazil jsem se, ale tentokráté jsem nechal otevřené oči. Letěl jsem a všechno okolo bylo jako v hodně zpomaleném filmu. Všiml jsem si ptáka, který stál ve vzduchu téměř na místě. Ten pták mě zaujal na tolik, že jsem si nevšiml, že budova, na kterou jsem chtěl doskočit pomalu mizela za mnou. Přeskočil jsem ji a mířil jsem tedy spíš padal na budovu opodál. Než jsem stihl zareagovat narazil jsem hlavou přímo do kovového požárního schodiště vedoucího podél domu. Na pár vteřin jsem omdlel a potom co jsem se probral jsem ucítil příšernou bolest. V okně jsem viděl svůj odraz. Můj obličej a hlava byli zahalené krví. Stejně tak i mé ruce a chodidla, které byli plné střepů. Měl jsem problém stát. Po chvíli jsem si oblékl černé kraťasy, které byly pověšené na okně. Vylezl jsem na střechu a uslyšel pár hlasů. Byly to ty samé hlasy, které jsem slyšel v budově. Rozběhl jsem se přes střechu. Musel jsem zase skočit, abych se dostal na protější střechu. Odrazil jsem se méně a dopadnul tam kam jsem chtěl. Ty hlasy se dostali na střechu za mnou a změnily se v postavy. ,, Stůj!" Začali křičet. Rozběhl jsem se. Jak jinak. Na konci budovy byla ulice plná lidí. Těsně než jsem skočil dolů slyšel jsem jen: ,, Nedělej to !!!" Dopadl jsem dolů a schoval se v uličce mezi popelnicemi. Asi po 20 minutách jsem vylezl z mého úkrytu a po požárním schodišti jsem vyšplhal na střechu. Rozhlížel jsem se jestly někoho neuvidím. Nikdo tam naštěstí nebyl. Byla hluboká, temná noc. Běžel jsem pro jistotu na druhou stranu města. Na jedné střeše jsem se zastavil, sednul jsem si a přemýšlel nad tím co se stalo. Nebe bylo plné hvězd. Přemýšlel jsem nad ohněm, nad těmi osobami, ale hlavně nad tím jak jsem skákal. Bolela mě hlava a já si vytahoval
střepy z rukou a nohou. Když jsem všechny střepy vytahal usnul jsem.