The Amazing Louis Tomlinson // Larry Stylinson cz

1.

*středa 8:37

Dnes nás čeká se školou exkurze do laboratorních prostorů kde zkoumají genetickou mutaci na zvířatech různých druhů. Zní to celkem zajímavě,zmutovaná zvířata,ale já nikdy na školní jednodenní výlety moc nebyl. Radši jsem si poseděl pár hodin ve škole nad výkladem učitelů,ale vzhledem k tomu,že jsem jeden ze školních redaktorů,tak je má účast nezbytná. Vzal jsem si tedy batoh a do něj zabalil svojí zrcadlovku spolu se starším fotoaparátem do kterého se ještě vkládal film - říkejte si co chcete,ale ty foťáky mají své kouzlo. Poté jsem si rychle oblékl své černé skinny,bílé triko s potiskem,návlékl tmavě červenou mikinu a seběhl dolů po schodech směrem do kuchyně kde na mě čekala mamka s připravenou svačinou. Rychle jsem popadl jídlo,políbil mámu na tvář a běžel naproti právě přijíždějícímu školnímu autobusu.

Autobus zastavil,já nastoupil se sklopenou hlavou a sedl si hned za řidiče,abych nemusel chodit kolem středoškolských fotbalistů,od kterých vždycky schytám silnou ránu do ramene nebo nastavenou nohu abych zakopl. Ještě nás čekala jedna zastávka a to u domu Harryho Stylese,který byl jako jediný normální z fotbalového týmu. Občas mě i pozdravil,což mě docela těšilo,ale možná to bylo jen tím,že se nově přidal do našeho novinářského kroužku jako druhý fotograf a sem tam ode mně potřebuje pomoct co se týče focení a chodu foťáků.

Když Harry nastoupil,rozhlédl se po volných místech a samozřejmě hned začali přes celý autobus burácet jeho spoluhráči s tím,ať jde za nima. Styles se však zastavil u mě,já zvedl hlavu a on mě s úsměvem pozdravil a pak se milým hlasem zeptal:

"Ahoj Lou,nemohl bych si sednout k tobě? Potřeboval bych s tebou něco probrat"

Chvíli jsem váhal,ale nakonec jsem si vzal batoh na klín a odpověděl mu:

"Ahoj Harry,jo jasně jen si sedni,co potřebuješ?"

"Dneska jedem na tu exkurzi do laborky a já na to úplně zapomněl a nenabil si foťák,takže tam mám baterky tak na 30 minut. Vzal by si to kdyžtak za mě? Beztak jsi daleko lepší fotograf než já - viděl jsem tvý fotky,jsou perfektní!"

Nevěděl jsem jestli mi lichotí protože něco potřebuje nebo to myslí vážně,ale v tu chvíli to bylo milé. Pochopitelně jsem odpověděl kladně:

"Jo jasně! Není problém a děkuju!"

"Já děkuju Lou."

Říkejte si co chcete,ale na tom klukovi něco je! Zbytek cesty jsme si spolu povídali a když jsme vystoupili,tak se Harrymu začali fotbalisti posmívat s tím,že seděl u takový nicky jako jsem já a ptali se ho,jestli taky nemá zájem se přidat k nižší třídě. On je však okřiknul s tím,ať mlčí a hledí si svého. Fakt mám toho kluka rád. Je jinej než ty opičí mozečky se kterýma se baví.

"Zdravím ty  paparazzi!"

Řekl Liam,který právě přiběh a vyrušil mě z mého myšlenkového pochodu. Nastavil pěst na znamení pozdravu a tak jsem pěstí přiťukl k té jeho se slovy:

"Ahoj Liame! Taky tě rád vidím - kde máš Zayna?"

"Ten už je ve vnitř! Byl celej natěšenej na zmutovaný zvířata..."

Dořekl Liam a už nás učitel na biologii pan Popers svolával:

"Tak děti,jdeme se spočítat zda jsme všichni a pak vzhůru dovnitř! Malik už tam je... Kde mám Tomlinsona a Stylese? Vy dva foťte úplně všechno! Ať máme co dát do školních novin a na webovky ostatní pozorně poslouchejte,budete na to psát esej"