The Amazing Louis Tomlinson // Larry Stylinson cz

2.

*čtvrtek 7:02

Po několika zmařených pokusech dostat přikrývku z mých rukou mne napadlo si na ní stoupnout a tím jí konečně strhnout z konečků mých prstů,jenže jakmile jsem tak učinil,deka se mi zachytila o chodidla.

Horší ráno jsem snad nikdy nezažil.

Pár minut jsem se dál snažil s tím vším něco dělat a byl jsem tak víc a víc v nesnázích a propadal čím dál tím větší panice,měl obrovský strach a aby toho nebylo málo,při každém mém náhodném prudkém pohybu mi stále ze zápěstí vystřelovaly vlákna pavučin,které měly přesný dopad na místo kam právě mířila má ruka.

"Za nedlouho se vzbudí máma a příjde mě zkontrolovat jestli jsem vzhůru a já tady budu sedět mezi haldou pavučin  přesně jak ve sklepě a s neodtržitelnou dekou na noze. Bude po mě chtít vysvětlení,ale já sám nechápu co se to se mnou děje... Tohle totiž jako součást dospívání nevypadá."

Pronesl jsem se zoufalostí,sedl si na postel a obličej schoval v dlaních. Po chvilce sebelítosti jsem si stoupnul a rozešel se zcela beze smyslu pro oblečení,které jsem měl připravené na židli. Když jsem si navlíkal kalhoty,všiml jsem si,že deka leží na zemi u postele a netáhne se za mnou.

"Přikrývka vs Louis Tomlinson-score 1:1!"

Skoro až radostně jsem zajásal,navlékl na sebe tričko a běžel k mámě do ložnice jí oznámit,že dnes vyrážím dřív,protože jdu do školy pěšky a svačinu si cestou koupím. Ona mi vše ještě v polospánku odkývala a já mohl s klidem vyrazit.

Cestou jsem přemýšel,co tohle všechno má znamenat? Kde jsem k tomu přišel ? Proč se to vůbec děje ? A pak mi to došlo!  To pavouční kousnutí po kterém mi bylo tak zle. Měl jsem za to,že mnou proudí jed,ale že to nebude až tak vážné. Byli to laboratorní pavouci,musí být přece nějak opatření právě kvůli tomuhle. Zajdu ještě teď do toho výzkumného centra a poptám se na pár věcí s tím,že to zamaskuji za rozhovor pro školní noviny. Vytáhl jsem teda průkazku s důkazem,že jsem školní fotograf,pověsil jí na krk a zamířil k centru.

Když jsem došel k budouvě,vstoupil jsem do vnitř a zamířil za profesorkou do sektoru 8,kde jsme včera měli výklad.  Zrovna čistila akvárko,tak jsem na ní opatrně zavolal:

"Paní profesorko,dobrej!"

"Zdravím,kdo jsi a jak jsi se sem dostal?"

"Včera jsem tu byl se školou,jsem novinář... školní. Mám ještě pár otázek ohledně včerejška."

Vzal jsem průkazku,která se mi houpala na krku a zamával s ní,aby mi věřila. Profesorka byla naštěstí ochotná a tak ke mě přistoupila a zeptala se:

"Tak co by si rád věděl?"

Nemám ani připravené otázky. Sakra! To jsem nedomyslel.

"Noo... Ehm... Co ta uprchlá Černá vdova?"

Vyplodil jsem ze sebe.

"Tu jsme včera našli mrtvou. Je to pro nás všechny ohromná ztráta. Byla jediný pavouk,který byl nakažený lidským patogenem ,vystavený radiaci a přežil."

"A nevíte jaká byla příčina smrti?"

"To teď zjišťujeme."

"Co by se stalo člověku,který by byl kousnut jedním z těch pavouků nebo právě tou Černou vdovou?"

"Nejsme si úplně jisti,testovací subjekty na toto nemáme a ani se nedoporučují vzhledem k okolnostem,ale s největší pravděpodobností by žádný lidský organismus zatím nepřežil dýl jak 24 hodin,testujeme zde na zvířatech něco,co by normální lidé nepřežili ale samy zvířata na to mají organismus přizpůsobený,proto jim není ani nějak nehumáně ubližováno."