The Amazing Louis Tomlinson // Larry Stylinson cz

5.

*pátek 8:00

Přišel jsem do školy neupravený s vrabčím hnízdem na hlavě s pytlema pod očima,že by zastavily i povodně a v tom samém v čem jsem včera v noci/dneska k ránu poskakoval po střechách. Bylo to zpocené a smrdělo to jako náš tělocvikář,který mne čekal hned první dvě hodiny ráno.

To vše mi bylo ale tak nějak jedno,myslel jsem jen na včerejší noc,kdy se ve mě vše zlomilo a probudily se i ty nejbláznivější představy a uvědomil jsem si,že s takovými schopnostmy lecos dokážu-jenže vzhledem k tomu,že by mě doktoři z laborek,kde se tohle celé stalo,tedy Oscorp, stoprocentně zkoumali-nepřipadalo v úvahu někomu o mých schopnostech říct. Zatím si chci vše na sobě prozkoumat já sám. Proto si musím vymyslet nějaký oblek-nemůžu neustále poskakovat jen ve starých hadrech z domova.

Byl jsem zrovna u skříňky, kouknul se na rozvrh a došlo mi,že máme tělesnou výchovu.

"Sakra! Zapomněl jsem si úbor na tělák!" Koukl jsem se do tašky a po zjištění zanadával. Ale ne že by mi to vadilo. Nesnášel jsem tělocvik.

Harry mé bědování slyšel-měl skřínku hned naproti-přistoupil ke mne a v ruce držel staré černé skinny a tílko s potiskem.

"Na Loui,není to úplně na cvičení,ale lepší než nic. Válelo se mi to ve skřínce."

"Děkuju Harry,jsi hodnej."

Odpověděl jsem mu a společně jsme zamířili do školních tělocvičních šaten. Tělocvik jsme totiž měli spojený s vedlejší třídou kvůli malému počtu žáků.

Rychle jsem se převléknul do Harrym zapůjčenéjho oblečení a běžel do tělocvičny na nástup. Tělocvikář nám nakázal ať se rozcvičíme a oznámil s nadšením v hlase,že si zahrajeme futsal. Moc velkou radost jsem z toho neměl,vzhledem k tomu,že jsem si při této hře ne jednou zlomil ruku a vytvořil si pár pohmožděnin. Ve škole jsem v učení excelentní,ale jakmile dojde na tělocvik,radši bych schoval hlavu podpaží a utekl.

Největší problémy mi dělal Flash-můj  hlavní šikanátor a kapitán fotbalového týmu. Už od ranného věku jsem s ním měl problémy-využíval nevýhod mé fyzičky a kolikrát mi spláchnul hlavu v záchodě-jak typické. Můžete si ho pamatovat hned z první kapitoly díky jeho přihlouplým narážkám.

Určili se dva kapitáni- Flash a Zayn a ti si měli vybírat koho chtějí do týmu. I když byl Zayn můj kamarád,věděl,že s takovým hňupem jako jsem já nemá šanci vyhrát,tak si volil ty silnější hráče. Samozřejmě jsem ve výběru zbyl jako poslední a tak jsem šel na střídání. Byl jsem za to rád a sednul si do rohu tělocvičny na zem.

Hra probíhala v klidu a stav byl celkem vyrovnaný,do chvíle než mi učitel Karlson řekl,že mám vystřídat jednoho ze Zaynových hráčů,protože u mě musí vidět aspoň snahu jestli nechci rupnout z tělocviku. Nabídl se Liam-šel si sednout a poplácal mě po rameni se slovy "Neboj se,věřim ti".

Stoupnul jsem si k pravé tyči brány a snažil se být neviditelný,ale Flash využil situace a míč mi namířil přímo na hlavu a vystřelil. Pavoučí instinkt se však rychle ozval a já se míči vyhnul.

"Nemysli si,že ti vyhýbání se pomůže,Tomlinsone." Křikl ma mě Flash.

Dělal jsem jako že to neslyším. Spíš jsem zpozoroval,že se Karlson na mě dívá a kroutí hlavou nad mou leností (?). Tak jsem se otočil a běžel na míč,dostal jsem se k němu,zavřel oči a vší silou jsem do něj kopnul. K mému neštěstí to škrtlo o Flashovo rameno.

"Tak to jsi přehnal Louisiano! Si mrtvej!" Výhružně sdělil šel pro míč a napřahoval se.

"Flashy nech ho,on to nechtěl udělat. Vždyť víš,že to neumí..." Zkoušel ho zadržet Harry,ale to už se náš pan fotbalista odhodlal hodit míč. Ovšem zadrnčela hlava a já míč s okamžitostí chytil a bezmyšlenkovitě hodil zpět-tentokrát Flashovy do obličeje. Spustila se mu krev z nosu. Všichni jen tiše stáli kolem a udiveně koukali. I když mám teď trochu nahnáno,musíte uznat,že tohle se mi povedlo a ne že ne!

Čekal jsem co udělá,on se však jen obrátil a běžel na záchody přidržujíc si krvácejicí nos.

A víte co? Ostatní mi zatleskali. Opravdu! Fakt tleskali a bylo to skvělý!

Když skončila hodina a já se převlékl do svého oblečení,šel jsem za Harrym.

"Harry,já... To oblečení ti vyperu a v pondělí vrátím. Děkuju za půjčení."

"Louisi... Co to bylo při tom tělocviku?" Optal se mě s trochu vyděšeným tónem. Jako bych před tím nic neřekl.

"Vlastně... Jsem rád,že si konečně Flashovi dal co mu patří,ale co to bylo?" Opravil se Harry a tentokrát zněl až trochu hrděl.

"Začal jsem běhat." Odpověděl jsem s úsměvem. Vážně jsem řekl běhat?! Tomlinsone,ty jsi pitomec! Balet třeba dělat nechceš?

"... Já si všimnul že vypadáš nějak jinak. Vlastně ti to takhle sedne. A bez těch brýlí víc vynikají tvoje modré oči." Usmál se na mě a odešel ze šatny.

Milý deníčku,Harry Styles ví,že mám modré oči a řekl že mi to 'sluší'. Jo,mít deníček,už by to tam bylo napsané a okolo hromada srdíček. Přiznávám že se mi líbí a je až fascinujicí jak je na mě hodný. Tohle by stálo v dalším řádku. Myslím,že se brzo vezmeme. Tvoje drahá kamarádka Louisa.

Zdravím,další kapitola je tady a doufám,že se líbila❤️ Přiznávám se,že ohledně tohohle dílu jsem neměla absolutně žádné nápady,tak jsem prostě dala něco dohromady😄
A ještě se vás chci zeptat jestli vám tento styl psaní vyhovuje? Snažím se zde používat "promlouvání k divákům" - to jsou právě ty myšlenkové pochody nebo dodatečné 'kecy' které sem tam můžete zaregistrovat. Má to tak právě Spider-Man v kreslené podobě a nejvíce si toho můžete všimnout u Deadpoola,jak v komiksech tak ve filmu. Tak mi napište co si o tom myslíte. Další připomínky ráda uvítám a také vám patří mé velké DÍKY jestli jste došli až právě sem❤️

Paulie xx 💕