the sky (wolfstar)

03 - Gemma (1976)

Gemma se probudila už v šest hodin ráno. Do půl osmé však seděla na posteli a prohlížela si fotku Jamese a Siriuse, kterou jí poslali po bílé sově před pár dny. Pořídila jí pravděpodobně paní Potterová, jelikož se na ní Sirius válel na své vlastní posteli, která měla už sama od sebe rudé povlaky, a na druhé posteli ležel James, oba se smáli a mávali do kamery. Když odbilo osm hodin, převlékla se do oblečení a vyplížila se ze svého pokoje ven. Co nejtišeji přešla chodbu a pak vtrhla do Regulusovy ložnice jako velká voda.

„Vstávej!" vykřikla a její bratr sebou vyděšeně cuknul. „U Merlina!" vyjekl, když jeho sestra přistála na jeho posteli a strhla z něj zelenou deku. „Šup šup! Ať neodjedou bez nás!" popoháněla ho. Reg na ni zmateně civěl, než se rozpomněl jaký je den a otočil se na hodiny. „Vždyť je teprve půl deváté," zívnul si a protřel si oči.

Gemma na něj vykulila oči. „Teprve?!" slezla z jeho postele a hodila po něm svetr, který mu Krátura poskládal na křeslo. „­Už je půl deváté!" Regulus se uchechtl. „Budu na tebe čekat u snídaně s našimi sladkými rodiči a milým domácím skřítkem," zamávala mu z chodby a Regulus ještě několik nadcházejících vteřin slyšel, jak skákala ze schodů dolů a broukala si u toho jednu z písniček Sudiček.

Po snídani plné posledních urážek a hanlivých slov jak na Siriusovu, tak na Gemminu adresu, se Walburga rozloučila s Regulusem a společně s jejich otcem mu věnovali úplně nové závodní koště. Gemma si byla jistá, že je to to nejlepší koště, jaké ve zmijozelském famfrpálovém družstvu kdy bylo. Walburga odmítla – stejně jako každý rok – vydat se na King's Cross společně se svými potomky. Vadila jí prý tak náhlá koncentrace mudlů. Upřímně řečeno to Gemmě vůbec nevadilo. Mávla na otce a Kráturu a společně se svým bratrem se vydali do ulic Londýna.

Gemma rozjařeně vrážela vozíkem do spěchajících nastupujících a vystupujících a Regulus se jí snažil dohnat, omlouvajíc se všem okolo. „Nemůžu se dočkat," konstatovala nadšeně, když ji bratr dohnal. Snažil se popadnout dech, to se však už jeho sestra rozběhla proti přepážce mezi devátým a desátým nástupištěm a zmizela. Tak tak zabrzdila vozík, aby nespadl na koleje před obrovskou černo červenou lokomotivu. Chvíli na ni spokojeně zírala, když se však objevil Regulus, už před ní nestála.

Na nástupišti devět a tři čtvrtě panoval zmatek. Všude postávaly skupinky kouzelníků – jak už rodičů, loučících se se svými potomky nebo naopak potomků vítajících se se svými spolužáky – bavily se spolu a objímali se, Gemma zaregistrovala i pár polibků, když se jimi prodírala. Vozíky překypující všemožnými zavazadly, které čekaly na naložení, klece se sovami, které na sebe vzájemně cosi houkaly, kočky a pár ropuch, spoustu modré, zelené, žluté a –

Největší koncentraci červené barvy uviděla několik metrů před ní. Vozík nechala stát na místě a rozběhla se. „LILY!" Rudovlasé děvče se přestalo hádat s chlapcem vedle ní a po zaslechnutí svého jména se prudce otočilo. Vyběhlo své kamarádce naproti. „No to je dost, že jsi tady!" hudrovalo děvče, když objímalo Gemmu a obě se přitom smály. „To mě snad šálí zrak!" James měl rozpřáhnuté ruce, brýle mu nejistě držely na nose, černé vlasy jako by o léto vyrostly do všech stran ještě o něco divočeji a na obličeji mu panoval typicky typický úsměv. „Pottere!" krátce se k sobě přitiskli, než si dívka všimla dalšího z chlapců.

„Petere!" zvolala a jala se obejmout nejmenšího z nich. „Tak ráda tě vidím, jaký byl konec prázdnin?" rozčepýřila mu blonďaté vlasy, které byly do teď vzorně učesané, a chlapec se na ni vesele usmál. „Remusi." Konstatovala přítomnost nejvyššího z hochů Gemma. Její spolužák měl ruce vražené v kapsách, jednu však vytáhnul, aby ji mohl ovinout kolem Siriusovy sestry. „Gemmo," pousmál se a opět se narovnal. „Vyšší než obvykle!" Remus se přes prázdniny musel zvětšit oproti ní aspoň o hlavu. „A taky víc jizev," ukázal si k obličeji. „Já si říkala, čím to je, že jsi zas hezčí!" Prohlásila Gemma a otočila se na svého bratra ještě před tím, než stačil promluvit.