the sky (wolfstar)

02 - Gemma (1976)

Tři týdny, které se ještě za Siriusovy přítomnosti zdály být neskutečně krátkou dobou, se za jeho absence staly nesnesitelně nekonečnými. Na každodenním pořádku teď bylo šílené ječení paní Blackové, doprovázené rozbíjením všeho, co jí přišlo pod ruku. Pan Black pak procházel domem a nad zničenými kusy mával hůlkou. To, co opravil, však stejně jeho žena dalšího dne opět rozmlátila.

Jednoho večera Gemma již ležela ve své posteli a zírala z okna na ulici, kterou smáčel déšť, když se ozval křik její matky blíž, než obvykle. Prudce se posadila a rychle uklidila dopisy od Lily do přihrádky nočního stolku. Pouhá představa, jak by matka zuřila, kdyby zjistila, že si její dcera dopisuje se svou nejlepší kamarádkou pocházející z mudlovské rodiny, se jí moc nezamlouvala.

„Ten odporný zrádce vlastní krve! Ta zrůda, která mi zlomila srdce!" Gemma vstala. Zaťala ruce v pěst a pootevřela dveře. Uviděla Reguluse, jak vystrkuje hlavu i ze svého pokoj a vyšla ven. Bratr jí pohledem posílal zpátky. Zakroutila hlavou a postavila se na práh Siriusovy ložnice. Jejich matka se zrovna pokoušela ze stěn servat jeden obzvlášť velký plakát, který znázorňoval jednu obzvlášť krásnou dívku (sure, Jan). Gemma věděla, že je to marný boj, poněvadž Siriusova výzdoba držela kouzlem trvalého přilnutí. Walburga po chvíli došla ke stejnému závěru a nechala plakát na pokoji. Tak snadno se ale nevzdávala. Pohled jí sklouznul na fotografii čtyř chlapců.

„NE!" vykřikla Gemma hned, když její matka vytáhla hůlku a zamířila s ní jednomu z chlapců do obličeje. Regulus vylezl z bezpečného úkrytu svého pokoje a pevně chytnul sestru za paži. „Nepleť se do toho," syknul. Jenže to už si paní Blacková všimla přítomnosti svých dětí. Hůlku si sice opět zastrčila do kapsy županu, rozčíleně se však vrhla ke dveřím, kde oba stáli.

„Kde je?!" zeptala se a nosní dírky se jí rozšířily jako rozzuřenému býkovi. „Já nevím," prohlásila Gemma a podívala se na svou matku, rudou zlostí. „Ty to víš!" vykřikla rozhodně Walburga. „Ptám se tě, kde je tvůj bratr!" „Stojí přímo za mnou." Regulusovy prsty stiskly její paži ještě tvrději. Její matka těžce zasípala a pak se rozkřičela. „KDE JE SIRIUS?!"

„Na obloze," odpověděla Gemma, zírajíc při tom matce přímo do očí. „Je nejjasnější, když se podíváš pořádně, určitě ho najdeš." Walburga na ní chvíli beze slova civěla. Gemma věděla, že kdyby tu byl Sirius, zasmál by se. Matka ani její bratr však jejich smysl pro humor nesdíleli. „TY!" vyjekla a napřáhla pravou ruku do výše, Gemma zavřela oči, když v tom-

„WALBURGO!" zahřměl Orion. Všichni tři se na něj otočili. Už od prvního pohledu bylo jasné, že Sirius, Gemma a Regulus byli pohlední po jejich otci. Na rozdíl od své manželky, která měla vlasy momentálně rozcuchané, obličej napnutý zlostí, stál Pan Black vzpřímeně na posledním schodu svého domu, opíral se o černou hůl, na ruce se mu lesknul velký, zlatý prsten a u nohou mu stál Krátura. Dlouze a varovně hleděl na svou ženu a potom se šedé oči stočily k jeho dceři. „Gemmo," oslovil ji. „Jdi si lehnout. Hned."

Gemma kývla a otočila se k nim zády. „Tvoje dcera se chová jako ten ničema! Něco jí musel vtlouct do hlavy!" vřískla jejich matka. „Regulusi, jdi do postele," pronesl ještě velitelsky Orion, než Gemma zašla do své ložnice. Skočila do peřin a mrskla nejbližší polštář do nejvzdálenějšího rohu. „ON UŽ NENÍ MŮJ SYN!" zaslechla prohlásit svou matku za dveřmi. Zavřela oči a ucítila, že se jí do očí hrnou slzy.

Přiložila si ruku na hruď. Všechno se zklidnilo. A ona usnula.

Teď seděla v prázdném pokoji a prohlížela si rodinný gobelín, táhnoucí se přes celé stěny. Zírala na jméno svého bratra hned vedle sebe a na černou, propálenou skvrnu, která tam po jeho obličeji zbyla. Její matka jí varovala, že pokud se bude i nadále chovat, jako Sirius, vypálí jí taky. Ale co bylo Gemmě po její tváři na nějakém starém gobelínu? Andromeda tam přece taky nebyla. A Andromeda byla dle jejího názoru báječná. Zato tetička Eladora, která zavedla rodinnou tradici usekávání hlav domácím skřítku, tam stále přebývala. „Paní pláče kvůli tomu krvezrádci," zahuhlal Krátura. Gemma si ani nevšimla jeho příchodu. Trhla sebou a otočila se na něj. Starý domácí skřítek nesl stříbrný podnos se stejně stříbrným pohárem, talířem a příborem. „Nemám hlad, děkuji," zakroutila hlavou, Krátura před ni tác ale i tak postavil. „Pan Orion si přeje, abyste se najedla," odfrkl si.