Company Boss || h.s. ✔

~20~

Zvedla jsem telefon a vytočila jsem Harryho číslo.

"Maeve?" nejspíš je překvapený z toho, že mu volám, celkem dlouho jsem mu nezavolala já, ale on mě.

"Jsi v práci?" zeptala jsem se ho, konečně mám hotovou práci! Sice mi to trvalo celý víkend a další tři dny, ale hotovo! Konečně..

"Jsem s kamarády v jednom baru, proč? Stalo se něco?" zeptal se mě.

"Ne, jen jsem chtěla vědět jestli máš čas, ale-"

"Kde jsi?" Skočil mi do řeči.

"To je jedno, zůstaň s přáteli."

"No tak.. kde jsi?" zeptal se znovu, nechci, aby kvůli mě odjížděl pryč, třeba mají něco rozděleného nebo něco.. taky bych nebyla ráda, kdyby mě vyrušil a já byla se Sarah a Kyle.
"To je ta tvoje přítelkyně? Nevěřím! Ona fakt existuje?" zaslechla jsem v pozadí. On o mně něco říkal?!

"Není to moje přítelkyně, Louisi! A sklapni!" řekl mu zase Harry.

"Řekneš mi kde jsi?" tohle asi už směřoval na mě.

"Eh.. doma, ale nejspíš půjdu stejně pryč." řekla jsem mu, půjdu, jo..

"Oh, aha.. myslel jsem, že si na mě uděláš čas.."

"Příště, teď si užij s přáteli, měj se." nebo nepůjdu nikam? Ne, alespoň se projdu. Ne! Půjdu si zaběhat! Sice je už skoro tma, ale to nevadí, alespoň mě nikdo neuvidí. Běh mě uklidňuje. Vlastně mám zítra jít s Nicolasem na tu masáž nebo kam že.. nevadí, to zvládám. Mám teď po práci prakticky čas pořád. Vzala jsem si na sebe legíny, triko a mikinu přes hlavu - bez zipu. Nejspíš si dám jen střední okruh, to znamená kolem cvičiště, parkem a chvilku přes centro Londýna.

Poslouchala jsem písničky při běhu, vlastně jsem vnímala jen můj dech a ten čerstvý vzduch, vlastně jsem ani nevnímala kudy běžím a kdo tam všechno je, trasu jsem znala nazpaměť. Zastavila jsem se v parku, nevím, většinou jsem se nezastavovala, ale chci užít ten klid. No i když.. zastavila jsem celkem blízko u cesty, takže můžou jet okolo auta, ale tady nějak moc nejezdí. Jen jsem si užívala to ticho. Viděla jsem jít jen nějakého člověka, ale nebudu si ho všímat, proč taky jo, že?

"Maeve?" ozval se hlubší hlas, byl to muž, ale nepoznala jsem ho na první pohled.

"Ehm.. my se známe?" mírně jsem se zamračila, nemůžu si vzpomenout!

"Jsem Charlie, ten.. z dětství?" uchechtl se, byl to můj dávný.. kamarád dá se říct, byl jediný s kým jsem se ve školce bavila, no pak jsme šli do školy a já se s ním setkávala jen, když jsme se potkali před domem. Bydlel na opačné straně stejné ulice jak teď můj táta. Dlouho jsem ho neviděla.

"Ahoj! Úplně ses změnil, nepoznala bych tě." mírně jsem se usmála. Viděla jsem ho ještě, když jsme byli v pubertě, což je dobrých.. deset let? Tak nějak.

"Ty ses nezměnila, možná jsi jen vyrostla do větší krásy." usmál se, ach lichotník. Páni.

"Kam máš namířeno?" zeptala jsem se. Neumím ty komplimenty příjmat, dělám ze sebe jen nánu. To se mi nelíbí!

"Jen do centra a ty? Šla jsi běhat?" zeptal se mě.

"Jo, vlastně tam mám namířeno, můžeme jít spolu, jestli chceš." nechci být dneska sama, alespoň na chvilku s nějakým člověkem!

"Jasně! Budu rád." usmál se, tak jsem se postavila na nohy a šli jsme směrem k centru. Celou cestu jsme si povídali co je nového za ty léta, co jsme se neviděli. Dozvěděla jsem se dokonce, že ho zklamala jedna dívka, kterou chtěl požádat o ruku, prý to bylo skoro před rokem. Moc mě to ani nezajímalo, ale nechtěla jsem mu skákat do řeči.

"Tak sem jdu, doufám, že jsem tě neobral o moc času, rád jsem tě zase viděl." usmál se, taky jsem se usmála, musím říct, že teď je určitě hezčí, než jsem ho viděla před lety. Nedivím se, že jsem ho nepoznala. Teď má ostřejší rysy tváře, ještě hodně vyrosl, vždycky to byl takový prďola.

"Stejně jsem neměla co dělat, taky jsem tě ráda viděla. Ahoj." myslela jsem, že třeba odbočí do toho baru, ale on mě obejmul. Ah, to je sladké.

"Maeve?" proboha, kolikrát ještě dneska uslyším svoje jméno? Podívala jsem se na tu osobu a viděla jsem tam Harryho s nechápavým výrazem.

"Už teda jdu, ahoj." řekl ještě Charlie a vytratil se do klubu.

"Taky tě zdravím." kývla jsem na něj, viděla jsem, jak za ním stáli další tři kluci. Rozešla jsem se radši pryč, tohle by nemuselo skončit dobře, ještě k tomu, kdyby mi pokládal otázky.

"Počkej!" udělal jsem sotva dva kroky a už mě stihl chytit za loket. Podívala jsem se na něj.

"Kdo to byl?" zeptal se hned, protočila jsem nad ním oči, ale odpověděla jsem.
"Kluk."

"Ale kdo to kurva-"
"Ahoj! Já jsem Louis!" skočil Harrymu do řeči, tenhle kluk ví, co má dělat, právě Harrymu zachránil prdel. Podal mi ruku, chvíli jsem se na něj dívala jako na blázna, ale po chvíli jsem mu ruku podala.

"Tamto je ještě Niall a Liam." ukázal a oni mi jen s úsměvy zamávali.

"Takže, hádám, že ty jsi ta záhadná slečna, co mu pomotala hlavu." mrkl na mě s úsměvem.

"To si mě asi s někým pleteš." mykla jsem rameny a přála jsem si, abych už mohla odejít. Tohle setkání bylo pěkně trapné.

"Ehm.. Louisi, necháš nás o samotě, prosím?" ozval se Harry, tak jen kývnul a šel trochu dál i s ostatními.

"Proč jsi mi volala?" zeptal se mě, jaj, ten to bere hopem.

"Jen jsem chtěla vědět, jestli máš čas,"

"Proč?"

"Protože mám práci hotovou a chtěla jsem odměnu." dívala jsem se mu do očí.

"Takže jsi mě vyměnila za tam toho?" zeptal se a zamračil se.

"Když jsi byl s klukama, tak jsem tě nevyměnila a když už, byla jsem si zaběhat a náhodně jsme se potkali." protočila jsem oči znovu, vždyť co? Nemá se o to tak moc starat!

"A máš pořád chuť?" byl u mě blízko a chytil mi boky. Jeho rty byly od těch mých jen málo centimetrů. Kývla jsem hlavou, že ano, vždyť bože.. nedělali jsme to dlouho! Políbil mě, dobře, tohle je snad poprvé, co jsem se nechala políbit na ulici před lidmi. Omotal kolem mě ruce a lehce mě nadzvedl, aby se tak nemusel sklánět, sotva jsem stála na špičkách. Své ruce jsem měla spojené za jeho krkem. Usmál se do mých rtů, nejspíš mu taky došlo, že se nechávám líbat na ulici, vlastně ještě hůř - v centru města.

"Takže.. ke mně? K tobě?" zamrmlal, trochu jsem cítila chuť piva. Lehce jsem pokrčila rameny na znak nezájmu, tentokrát mi bylo jedno, kde budeme.

"K tobě je to blíž." zamrmlal a postavil mě zase zpátky na zem, tak jsem konečně stála celou váhou na zemi. Myslím, že ví, že bych souhlasila, tak se ode mě odtáhl a tahal mě za ruku k parkovišti. Nejspíš tady má auto.

"Nečekejte na mě!" houkl na ty kluky a šel dál.

"Je nám to jasné! Rád jsem tě poznal, Maeve!" zavolal ještě ten brunet s modrýma očima jako studánka. Nasedli jsme do jeho auta a on už vyjel z parkoviště.

"Mluvil jsi s nimi o mně?" zeptala jsem se ho.

"Tak trochu, vlastně na to přišli sami a já jim na to jen kývl." položil svou ruku na moje stehno.

"Legíny ti sluší, máš v nich perfektní zadek." usmál se, ale svůj pohled nespouštěl z cesty.

"Já to vím." uchechtla jsem se nad tím.

"Takže tě líbat na veřejnosti můžu?" zeptal se mě.

"Nemůžeš, tentokrát to byla jen výjimka." Celkem blbost, jdu si zaběhat a nakonec se vezu autem..