Company Boss || h.s. ✔

~39~

"Nic mi není, můžu jít domů?" zeptala jsem se doktora, díval se na mě, jako bych se snad zbláznila, či co.

"Necháme si vás tady přes noc."

"Ne! Mám právo cokoliv odmítnout a já to odmítám!"

"Raději bychom si vás tady nechali, byl to pro vás určitě šok, měla jste štěstí, že nabourali do zadní části vozidla."

"To je jedno. Prostě chci pryč." nenávidím nemocnice! Jsem tady jen z důvodu chvilkového bezvědomí, modřiny na čele a ramenu. No dobře, naskřípnuté zápěstí, ale to mi dali zpevňovací blbost, kterou musím nosit! Ale jinak mi nic není.

"Pak ať je po vašem. Nějaký kontakt na blízkou osobu máte? Neuvedla jste ho." no jasně, zavolám tátu a ten bude naříkat, co za člověka dostalo řidičák, ale já za tu autonehodu nemohla! Prostě kretén nezastavil a jel na červenou! Kyle je na posrané dovolené s Jess a Harrymu volat nebudu. To radši ten táta.

"Jo, někoho si zavolám." řekla jsem mu a hned se zvedala ze židle.

"Jen ještě podepište papíry a můžete jít." položil propisku na papíry, tak jsem je podepsala a s tichým nashle jsem odešla. Dobře, nakonec jsem si zavolala tátu, překvapilo mě, že neměl kecy, ale že se staral, jestli mě něco nebolí, jestli jsem v pořádku. Angee ho pěkně mění. To je celkem pozoruhodné!

"Díky, že jsi pro mě přijel." řekla jsem mu.

"Nemám jít s tebou? Nepotřebuješ něco?"

"Ne, děkuju." je starostlivý od doby, co je s Angee, celkem mě to vytáčí, je to nezvyk!

"Mám tě ráda." řekla jsem mu poprvé za život, co si pamatuju a hned jsem zmizela, jen jsem slyšela jak řekl já tebe taky, Maeve. Ale neštěstí jsem hned vyletěla domů. Chudák moje autíčko, půjde do šrotu, stála by víc oprava, nebylo by to výhodné, nové auto je klasický postup.

Co mám dělat sakra první? Sotva odemknu, začne mi zvonit telefon. Vešla jsem do domu, položila si tašku na komodu a vyhrabala jsem telefon.

Bože, Harolde, co zase chceš?

"Co je Harry?"

"Taky tě rád slyším, Maeve!"

"No? Tak co chceš?"

"Já jen, abys věděla, že jsem za chvíli u tebe."

"Ne, nejsem doma."

"A kde jsi?"

"Pryč."

"Maeve, jestli přijdu a ty budeš doma, tak-"

"Tak co Harry? Ošukáš mě jako nikdy?" jasně, že teď to byl posmívací tón, tohle totiž říkává.

"Takže jsi doma nebo ne?"

"Ehhh, jsem. Ale jdu spát, dneska byl těžký den. Prostě půjdu spát."

"Nechceš potěšit ani mou krásnou tvářičkou?" vím, že se teď culí.

"Ty bys mě leda vyděsil, Harry." Spíš já jeho s modřinami na tváři.. půjde to zamaskovat make-upem? Snad jo.

"No tak dobře.."

"Ahoj." rozloučila jsem se a chtěla jsem to položit hned jak odpoví.

"Pa." řekl, tak jsem to položila. Chci vanu. Jo, vana bude nejlepší.

____________________________________

Bušení na dveře. Kurňa! Kdo to je sakra?! Akorát snídám ještě v županu!

"Maeve!" zavolal hlas a bouchal dál na dveře. Harry. Co ten tu sakra dělá?!

Otevřela jsem dveře.

Dobře, nemusel se na mě tak zaskočeně dívat, no bylo by to ještě v pohodě, kdyby neřekl ,,Proboha!“

"Takže je to pravda! Co se ti stalo, proboha?"

"Menší nedorozumění."

"Cože? Meave, vyklop to, zatím to zní jako by ses porvala."

"Menší autonehoda." mávla jsem rukou a šla jsem zpátky do bytu.

"I ruka?!" zavřel dveře od domu a kráčel za mnou.

"A jak jsi to myslel tím: takže je to pravda! ?"

"No, Louis byl akorát v nemocnici a viděl tě tam celou.. no prostě takhle." ukázal na mě.

"Ale zavolal mi to až ráno, debil."

"No a? Táta mě odvezl domů."

"Budeš mít nové auto? Mohli bychom ho vybrat spolu!" zajásal. Nebudu si asi kupovat nové auto. Nebudu si kupovat žádné auto. Na co by mi bylo tady v Anglii? Stejně tady nebudu.

"Budu jezdit taxíky." mávla jsem zase jen rukou a dál jsem pokračovala v mé snídani.

"Klidně si vem, jestli chceš." řekla jsem Harrymu, když se na mě jen díval. Ať se tak na mě nedívá!

"Už jsem jedl. Nebolí tě nic? Vypadáš fakt hrozně." zamrmlal, přešel ke mně a lehce mi sáhl na modřinu na čele. Následně mě jen pohladil po vlasech a objal mě. Ten je milý dneska. Vypadáš fakt hrozně.

"Chci jíst, Harry."

"Jasně, promiň."

Nakonec mi zavolal táta, že si mám vzít na týden volno, což jsem s radostí udělala, nemám zrovna náladu na to, abych něco dělala. Stejně se do práce vrátím dřív, ale prý to přebere tento týden on, že prý si musí začít znovu zvykat. Nemám nic proti.

"Jsem v pohodě, nejsem z porcelánu, prostě se nechovej tak opatrně, jak se chováš!" dotýkal se mě totiž jen lehce, celou dobu. Byl strašně opatrný i jen při jediném dotyku.

"Dobře, tak promiň. Já tě teda teď ohnu a pořádně tě ošukám, co ty na to?" usmál se mile. Teď to nemyslel vážně, ale já jsem pro!

"Konečně nějaká slova do pranice!" uchechtla jsem se, než jsem se nadála, už jsem jen neseděla na gauči, ale ležela bez trička a Harry nade mnou.