Company Boss || h.s. ✔

~37~

Někdo zaťukal na mé dveře od kanceláře a hned vstoupil. No jasně, jen můj táta nečeká na mé svolení.

"Maeve?" oslovil mě hned.

"Taky tě ráda vidím, otče." zamrmlala jsem, když za sebou zavřel dveře a šel si sednout do křesla vedle mého pracovního stolu.

"Mám dvě zprávy. Jednu špatnou a druhou dobrou. Kterou chceš slyšet první?"

"A jsi si jistý, že to nejsou obě špatně nebo obě dobré?" zeptala jsem se, možná to špatná a dobrá bude pro něj, mně by to mohlo vyhovovat.

"No tak já ti to teda řeknu hned." řekl, mávl nad tím rukou a zase pokračoval.

"Je to ohledně práce ve Francii."

"No tak povídej."

"Dobrá zpráva je, že to vyšlo. Měla bys tam být půl roku, možná víc. A.. musíš tam být už za měsíc. Darwin nám zařídil hodně zaměstnanců, ale to taky není všechno. Budou tě tam čekat. Jo a řekla jsi o tom tomu.. Nicolasovi?"

"Ano, řekla. Souhlasí se vším." řekla jsem a ještě kývla, že to myslím vážně.

"Dobrá. Co.. bude s tebou a mladým Stylesem?"

"Co by mělo být?" zeptala jsem se ho.

"No, jste spolu docela dlouho, ví o tom vůbec?" zeptal se mě. Proč proboha?!

"Nejsme spolu, otče. Okrajově o tom ví, ale to je jedno. Prostě to skončí, vždyť to nemělo ani začít."

"Nemáš ho snad ráda?" zeptal se mě.

"O co ti jde?!"

"Jde mi o tvoje štěstí."

"Vysvětlila jsem mu to. Ví, že pro mě je práce hodně důležitá a nic to neovlivní. On už vůbec ne."

"Řekneš mu, že ta práce vyšla?" zeptal se mě.

"Nechci se o tom už bavit."

"Takže.. nastoupíš zase sem? Budeš zase ředitelem?" zeptala jsem se ho.

"Budu muset."

"Fajn, no ráda bych už šla domů. Tak.." nechala jsem větu doznít. Musím zavolat Kyle-ovi, ohledně všeho..

"Jo, byl jsem tady stejně jenom na skok." řekl, hned vstal a i se mnou vyšel z mé kanceláře a následně po nastoupení a vystoupení z výtahu, i z firmy.

________________________________

"Harry? Co tady děláš? Na ničem jsme se nedomlouvali." řekla jsem, když se tady objevil v jedenáct večer, jo, je sice pátek, ale to nemění nic na tom, že jsme se na ničem nedomluvili. Na žádném příchodu nebo schůzce, říkejte si tomu jak chcete.

"Ty!" ukazal na mě prstem a vešel dovnitř ke mně, hned jak se i jen pohnul, cítila jsem smrad alkoholu. On je opilý! To snad ne.. a co vůbec dělá u mě, když je nasátý jako houba?

"Moc mi ubližuješ, Maeve!" zamračil se na mě, ale svým prstem stále ukazoval na mě. S čím zase?

"Ty moc dobře víš čím, Maeve! V našem případě úplně vším!" máchal rukama všude možné okolo sebe. Ehm.. aha?

"Harry, v prvním případě by ses měl uklidnit." řekla jsem a chytila jsem ho za ramena, aby sebou tak neškubal.

"Jsem klidný, Maeve!" vyštěkl na mě, ale hned potom se uklidnil a jen se mi díval do očí.

"Proč jsi pil?" zeptala jsem se opatrně, nechtěla jsem ho nijak naštvat, šel mi tam seriál a těšila jsem se na něj! Hlavně nechci, abychom to museli řešit hodinu nebo víc.. nebudu z toho mít nic, sakra.

"Všechno je kvůli tobě, Maeve." Vím, že se jmenuju Maeve, ale nemusí říkat moje jméno za každou větou! Pustila jsem ho, tohle nemá cenu. Šla jsem do obýváku, sedla jsem si na gauč a dál sledovala seriál.

"Maeve." přišel až za mnou a sedl si. Sedl si co nejblíž ke mně, svlékl si kabát, byl jenom v tričku a jeanech.

"Můžeme si o tom promluvit potom? A jdi se prosím osprchovat, strašně smrdíš chlastem."

"Fajn." zamrmlal, sebral se a bez sebemenšího odmlouvají šel do koupelny. Během jeho sprchování mi skončil seriál, stejně jsem z toho neměla skoro nic. Šla jsem si ještě vyčistit zuby, Harry si akorát dával ručník kolem pasu. Bylo mezi námi ticho, nikdo nic neříkal, Harry si vzal taky kartáček, který si tady nechal, protože tady býval často a nechtěl si ho pořád brát s sebou. Položil svou ruku na můj jemu vzdálenější bok a dál si čistil zuby. Nechala jsem to tak, vypadá dost unaveně.. Takže on tak vypadá a já jsem unavená. Propláchli jsme si dutinu ústní a pokračovali jsme zase v tichosti do mého pokoje.

Jen jsem zalehla do postele a přikryla se, Harry si sundal ručník a vlezl za mnou. Jop, nahý, mně to nevadí, jaký je rozdíl mezi tím, když je nahý a když má například boxerky? Řekla bych, že žádný, protože jeho rozkrok cítím tak i tak. Nikdo nic neřekl, nevím, jestli to bylo spíš trapné ticho nebo to normální, ale chtěla jsem to ticho trochu prolomit.

"Dobrou, Harry." zamrmlala jsem jen.
"Dobrou, Maeve." pořádně se ke mně přitulil, stáhl si mě k sobě, moje záda byla natisklá na jeho hrudi.

"Tak moc tě miluju.."

Tohle přehnal. Nemám ráda vyznání citů, teda.. za jiných okolností, když někdo někomu vyzná city, jo, nic proti tomu nemám, v pohodě, mají se rádi, ale aby mně někdo vyznával city? Ne, děkuju. Jsem už prostě taková.