Company Boss || h.s. ✔

~12~

Sobota večer a já musím přestat myslet na to, co jsem včera udělala po tom večírku či co to bylo..

Úplně jsem zahodila své zasady, protože.. kdybych se nenapila, tak bych nemusela chtít zapomenout tu noc, normálně bych teď byla doma, ale nějak se nemůžu zbavit jeho doteků, dala jsem si už asi tři sprchy, ale pořád to cítím! Dokonce jsem si převlékla peřiny, protože děj se odehrával u mě. Vlastně ani nevím proč. Ale ještě horší bylo, že jsem se probudila v deset ráno a Harry vedle mě ještě oddechoval. No chápete to? Nikdy jsem si nikoho nepřivedla k sobě, je to naprd! Teď dokonce ví, kde bydlím a ráno.. ehh, tak nerada na to vzpomínám, protože i ta společná sprcha, do které mě ani nemusel přemlouvat se mi líbila, ale já nechci, aby se mi tohle líbilo! Ještě k tomu.. odešel nakonec až nějak v poledne a to jen proto, že dělal všechno, aby prodloužil čas strávený se mnou. Tudíž jsme i vařili.. jak já se za to nesnáším!

"Maeve Archer?" ozvalo se za mnou, nebyla jsem ani tak v baru.. spíš.. nějaká.. ani nevím, možná i bar se dá říct, ale vypadá i jako nějaká kavárna. Otočila jsem se a uviděla jsem chlapa jménem Jake Miller. Chodili jsme spolu na školu, jak vidím, pěkně upravené vlasy, žádné strniště, asi to bude pořád stejný snob.

"Nazdar, Millere." zkusím být milá, protože.. se to nejspíš sluší a navíc bych se tady asi sama unudila. Vždyť je jen.. sedm večer. Zatím jsem se dozvěděla co všechno se změnilo za dobu, kdy jsme vyšli ze školy, což je hodně dávno.

"A ty co? Máš někoho?" zeptal se, já na něj jen nahodila ten můj výraz, jakože jestli si dělá prdel. Protože bych asi teď neseděla tady a ne sama.

"Dobře, chápu to jako, že nemáš. Takže buď jsi pořád stejná a nehledáš nic takového jako je vztah.. nebo ses právě s někým rozešla."

"Sedí před tebou pořád stejná Maeve, jen více úspěšná." pousmála jsem se.

Nakonec jsme spolu mluvili asi čtyři hodiny, dokud mi nezvonil mobil asi po padesáté! Neznámé číslo pořád dokola. Teď jsme si s Millerem už jen objednávali drinky a na to, že je teprve.. jedenáct večer, tak tady taky není moc lidí, i když se to plní a plní. Ale nehraje tady hudba, která řve až nevím kam. Prostě jen.. jak to říct? Aby to nikoho narušilo a abychom slyšeli svá vlastní slova.

"Tak už to zvedni!" zasmál se Jake, tak jsem to zvedla, bylo to otravné.

"Prosím?" zvedla jsem to a hned jsem promluvila. "Maeve..?" "No..?" možná za to může ten alkohol, ale nepoznala jsem hlas, který mě nejspíš zná. "Tady Harry.." povzdechl si, nejspíš věděl, že mi nedošlo, že je to on. "No jasně, že mi to nedošlo hned, kdo jiný by mi tolikrát volal.." zamrmlala jsem "kde jsi?" zeptal se a v tu chvíli jsem ucítila, jak mi Miller sahá na koleno a posunuje ruku víš.

"Nesahej na mě, Millere!" ale jasně, že jsem to řekla se smíchem, vždyť co.. neporušila bych tím nic, žádná zásada, protože jsme spolu ještě nespali!

"Ty jsi v baru, že jo?" "Nevím co to je, ale něco tomu hodně podobné!" "Já bych tě rád viděl. Hned teď." řekl a já jsem Millerovu ruku zastavila úplně. "Už mi nevolej, prosím." "Ale Maeve, mně na tobě záleží, prosím.." "Ne, já dál nechci, Harry." řekla jsem a položila jsem to.

"Děje se něco?" zeptal se mě Jake. Nejspíš se ujišťuje, jestli si dneska zašuká. Já nevím, má?

"Ne, všechno v pohodě." nasadila jsem ten nejvíc falešný úsměv. "Já tenhle úsměv znám. Ty mi tady lžeš!" usmíval se, jakoby objevil Aljašku.

"Naser si, Millere."

"Ale notak, Maeve. Zaslechl jsem jméno kluka, že by ti konečně na někom záleželo?"

"Tak to rozhodně ne!"

"Tak se se mnou vyspi." řekl z ničeho nic, takhle mu to mám jako dokázat? Nevím.. mám.. nemám? Harry se určitě zase nějak dostane až ke mně a bude mi předhazovat to, co se už stalo. Tak co, vždyť to pro mě nikdy nic neznamená.

"Tak jo, kde to chceš?" zeptala jsem se hned "buď tady na záchodech nebo-"

"Jo, tady to bude stačit." nechtělo se mi chodit někam daleko. Vstala jsem, šla jsem na toalety a on mě následoval. Nikdo tady nebyl, tak jsme si vzali jednu z volných kabinek, Jake za námi zamkl.

"Vážně, Maeve?" zeptal se mě pro jistotu, i když si to nerada přiznávám.. znal mě. Nejspíš dělám blbost, ale mně to nevadí. Dělám spoustu blbostí.

"Vážně." ještě jsem kývla na důkaz toho, že to myslím vážně, ale ve skutečnosti jsem si jen vymlouvala, že toho budu litovat.

"Jen aby bylo jasno.. Vždyť mě znáš, víš, že to pro mě nebude nic.."

"Nejsem včerejší." řekl, tak tedy.. do toho!