Company Boss || h.s. ✔

~19~

"Harry, co tady sakra zase děláš?" zeptala jsem se ho, když vstoupil do mé kanceláře.

"Jdu za tebou!" usmál se a pokrčil rameny. Nemá nic na práci, sakra?

"Ale já pracuju, tak co potřebuješ?" zeptala jsem se ho, nemám moc času, mám jít na večeři s tátou a jeho přítelkyní, jako bych už toho teď neměla plné zuby.

"Tebe."

"Harry, odejdi. Hned." zamrmlala jsem a podepsala jsem další papír.

"Ale proč?"

"Mám plno práce, kterou musím stihnout. Takže vypadni."

"Proč jsi zase tak nepříjemná?" zamračil se na mě. On mi to neulehčuje!

"Prostě nestíhám s prací, je toho na mě tento týden moc. Nejspíš tady budu až do večera, mám toho tady tak na další týden. Musím zrušit to setkání s tátovou přítelkyní, protože na to nemám náladu ani čas."

"Nechceš pomoct? Já taky dělám papíry, klidně bych ti s tím mohl pomoct."

"To je od tebe sice pěkné, ale je to moje starost. To já tady v tom mám bordel. Ale díky za ochotu.." kdybych nejela do té Austrálie a udělala pár věci ještě před odletem, tak by se mi to tady nenahromadilo a já nemusela pracovat den co den až do večera.

"Tak si nech pomoct, když jsi tolik ve stresu. Dej mi nějakou nezajímavou práci, která je zbytečná a ty budeš mít o něco míň práce."

"Jsi od konkurence, tobě papíry do rukou v životě nedám."

"Vždyť jsme partneři! Jak obchodní, tak sexuální. Mohla bys mi věřit."

"Nikdy. Ani za milion let."

"Maeve!"

"Mohl bys prostě jen odejít?"

"Ale notak! Od doby co ses vrátila ze služebky, tak jsme šukali jen pětkrát! A to ten den, co jsem hlídal Tobyho a pak jen ráno!"

"Uvidím podle času, ale nejspíš ne."

"Ani na dvě minuty?"

"Zlato, ty nejsi tak úžasný, aby mi stačily dvě minuty."

"Vzato mě to úplně stačí. Tak dobře.. pět minut."

"Pět?"

"Šmarja, Maeve! Věř mi trochu!" řekl se smíchem. Ne, nebudu mu věřit, nevěřím nikomu. Jenom Ali, mé babičce.

"Maeve!"

"Baví tě vykřikovat moje jméno?" uchechtla jsem se, protože to udělal už několikrát.

"Nejvíc mě to baví, když spolu šu-"

"Už nic neříkej, prosím." skočila jsem mu do řeči. Jen mě zdržuje.

"Víš, že ti to sluší?" zeptal se mě, proč prostě neodejde?!

"Já vím, řekl mi to Nicolas předtím, než jsme si to rozdali na kopírce." jasně, že lžu, ale Harrymu to nejspíš nedošlo. Jen se zamračil a mohla jsem vidět, jak naštvaný je. Tmavší odstín zelené na duhovkách, zaťatá čelist a ruce v pěst.

"Já toho zmrda zabiju!" vřískl a už se chystal k odchodu.

"Harry!" Ještě se za mnou otočil, ale stále se mračil.

"Dělala jsem si srandu." řekla jsem jakoby se nic nestalo, protože šlo jen o hloupý žertík. Hned jsem veselejší, když si z někoho vystřelím, v tomhle případě z Harryho.