Hologram

1°

Seděla jsem v kavárně Vallie's a nepřítomně jsem zírala ze špinavého okna vedle mě. Venku lilo jako z konve, díky čemuž jsem měla pocit, že se mnou tam někdo nahoře soucítí a posílá mi déšť, abych se netrápila a nevztekala sama. Na ulici nebyl téměř nikdo, všichni se schovali zavčas před šedými mraky, které se po nebi pohybovaly a snažily se nás varovat už od půl druhé odpoledne, a lidé, co se občas objevili a já je stihla zaznamenat, pospíchali a pokoušeli se chránit před silnými dešťovými kapkami bubnujícími o jejich deštníky, složky, kabáty, ale i chodníky a střechy většinou panelových domů.
,,Slečno?" Ozval se hlas vycházející z úst brunetky číšnice, která po mně už několikrát házela starostlivý pohled a já ho spolu s ní úspěšně ignorovala. Nyní jsem k ní, ale otočila hlavu, přestože mi bylo opravdu líto, že mě vyrušila z mé zábavné aktivity sestávající z pozorování života v ulici a litování samy sebe, očekávajíc, co mi poví.
,,Už jste si něco vybrala?" Zeptala se mě, pokusila se mile usmát a lehce poukázala na nedotčený lístek s výběrem nápojů a dezertů, které zde nabízeli. Bez výrazu jsem zavrtěla hlavou s rozhodnutím se dále věnovat oknu.
Dívka asi v mém věku se otočila a s povzdechnutím se vzdálila k dalšímu stolu.
Tuhle kavárnu jsem za běžných okolností milovala. Mohla jsem si vybrat z výjimečně lahodných koláčů a zákusků a skvělých teplých kávových nápojů.

Často zde bývalo plno, takže tomu ani dnes nebylo jinak. Většina osob usrkávala při čtení novin nebo knih ze svých nápojů, z kterých se povětšinou ještě kouřilo, jak byly teplé nebo vesele konverzovalo se svými přáteli či přítelkyněmi.
V tuto chvíli na stole přímo přede mnou přistála béžová drahá kabelka, jež by mě minimálně stála celé úspory na nový notebook, který jsem si vlastně ani nechtěla pořídit. Sama bych tomu nevěřila, ale i tato kabelka měla majitele. Přesněji majitelku. ,,Je mi to tak líto, Wendy," zašeptala tiše moje nejlepší kamarádka Tiana, poněkud vyvinutější rusovláska. Okamžitě ke mně přiskočila a silně mě objala, což by asi normálního člověka, který ji neznal překvapilo.

I přes její drobné tělo a úzkou postavu v sobě skrývala minimálně polovinu síly ,,průměrného kulturisty". Je pravda, že tomu pravděpodobně přidalo to, když ve čtyřech letech začala dělat gymnastiku, v osmi toho ale nechala a raději se vrhla na judo, později zkusila atletiku, basketbal, florbal, tenis a teď, v sedmnácti letech, chodila ,,jenom" každý den do posilovny.

Ve chvíli, kdy mě objala moje vzlykání znovu začalo. Po mých pravděpodobně zarudlých tváří stékaly horké slzy, přičemž se na nás pár lidí v místnosti zvědavě podívalo. V normální situaci bych jejich směrem vyslala nevraživý pohled, jenže dneska jsem si byla jistá, že bych to opravdu nezvládla, a tak jsem se jenom schovala do Tianiného ramena.
Ta se ode mě ale po chvíli odtáhla a podívala se smutným pohledem se stručnými, ale jasnými slovy: ,,Povídej."
,,T-to Jeremy!" Vzlykala jsem a zuřivě obvinila mého teď už bývalého přítele. Tiana se ke mně natáhla rukou a stiskla tu moji, čímž se mne snažila povzbudit k tomu, abych pokračovala v mluvení.
,,Je-jenom jsem zů-zůstala déle ve škole, abych si do-odělala ten dokument do bi-biologie. Po zazvonění jsem prostě chtěla j-jít domů. Jenže jsem si zapomněla ve skříňce svetr a chtěla jsem se pro něj vrátit, jenže," moje vzlyky ustávaly spolu s tím, co jsem zrzce přede mnou povídala. Bohužel mě vyrušil hlas příchozí hnědovlasé číšnice.
,,Promiňte, budete si něco přát?" Zeptala se opatrně a přeskakovala pohledem z Tiany na mě. Moje kamarádka se ozvala za nás obě: ,,Prosím, dvě horké čokolády se šlehačkou...tedy pokud máte nízkotučnou?! K tomu jeden ten kousek čokoládového dortu, co máte ve výloze - ten třetí v řadě a jeden ovocný řez pro mě,"řekla spokojeně a podívala se na dívku, která si objednávku zběsile zapsala. Ta se na nás ještě podívala a zeptala se: ,,Uhm...aha. A vy si taky něco dáte?" Podívala se mým směrem trochu nejistě. Chvíli jsem se na ni dívala s otevřenou pusou a nakonec se tiše zasmála, zatímco Tiana vybuchla smíchy. Zavrtěla jsem hlavou, přičemž brunetka asi pochopila, že ta objednávka opravdu není jenom pro drobnou holku sedící naproti mě.
,,No, pokračuj, " vybídla mě teď už vážně Tiana a zároveň se přisunula židlí trochu více ke kovovému stolu mezi námi.
,,Jenže jsem slyšela smích naší milé malé Harriet. Takové to její otravné hihňání. Já byla příliš zvědavá. Vzala jsem si svůj svetr a strčila hlavu do vedlejší místnosti, odkud jsem ji slyšela. Byla v zadní části třídy a seděla na klíně nějakému klukovi a otírala se o něj. Chtěla jsem říct nějakou jízlivou poznámku, jenže...uviděla jsem kdo byl ten kluk. A on viděl mě. Byl to Jeremy, Tiano! Když mě viděl, vyděsil se a zpanikařil. Odstrčil od sebe Harriet, ale já jsem prostě utekla. Nevím, co mám dělat. Nemůžu uvěřit, že jsem byla tak slepá! Nemůžu uvěřit, že mi to udělal! Je to takovej...," praštila jsem do stolu a najednou si uvědomila, že brunetka k nám znovu přišla, jenže tentokrát nám jenom položila naší objednávku na stůl a beze slov odešla. Okamžitě jsme si sebraly své dortíky a čokoládu a já začala pomalu upíjet sladkou tekutinu, na které se šlehačka posypaná grankem, trochu propadávala.
,,Je to blbeček. Navíc, neber si to zle, ale podle mého názoru nevypadá natolik dobře, jak si všichni myslí. Není žádný sportovní typ, není to roztomilý šprt. Jeremy je tak neskutečně obyčejně nudný,"odfrkla si Tiana, ,,ale tohle bylo a je fakt nechutný. A...nesmí mu to jen tak projít,"spiklenecky na mě mrkla a já jsem se pousmála.
Musela jsem jí dát v jednom za pravdu. Jeremymu to jen tak neprojde. Kdo ví, kolikrát mě za ty tři roky, co jsme byli spolu, podvedl. Nevěřila bych tomu, že se to stalo jenom jednou nebo dvakrát. Zaslouží si svůj trest!

Po půl hodině, co jsme probraly snad všechny možné i nemožné způsoby pomsty jsem si zhluboka povzdechla a omluvila se Tianě, že si potřebuji dojít na záchod. Ona hned přikývla a nabídla se, že zatím zaplatí, což jsem nijak neodmítla. Když to řeknu zle, tohle je jeden z mála dobrých důvodů mít bohatou nejlepší kamarádku.

Zaplula jsem na záchod, který jsem po vykonání své potřeby řádně spláchla. Umyla jsem si pořádně ruce, jenže, když jsem si je chtěla osušit, myslela jsem, že umřu hrůzou. V zrcadle jsem zahlédla modře světélkujícího chlapce.