Kdo je Vláďa ?

3

Nemůžu si pomoct , ale myslím , že Vláďa není úplně v pořádku . Všude kam jdu , vidím ho, ale on si mě nevšímá . Nevím co mám dělat .

Je na čase svěřit se Verči . Když jsem jí vše vysvětlila , řekla : " A tobě to vadí, nejspíš ti chce být na blízku ." No jasně , ale proč se na mě vždy jen krátce podívá a hned zase zmizí .

A navíc jsem už zase viděla toho divného chlapa . Pokaždé vypadá dost nebezpečně a divně . Nemám nejmenší tušení ,kdo to je .

Konečně je tu poslední den v Praze . Už se mi tady nelíbí . Pořád mám takový divný pocit .

I přes to si chci poslední den pořádně užít . Máme totiž celodenní volno . Samozřejmě, že po Praze budu chodit s Verčou .

Jako první jsme zamířily na Staromák . Chvíli jsme si hrály s bublinama, které tam někdo pouštěl , dívaly se na živé sochy a sledovaly kdy mrknou , nebo se trochu pohnou . Jako zázrakem se nikdy nepohly . Připadá mi , že to ani nejsou živí lidé .

Potom jsme šly do parku , abychom si trochu odpočinuly . K tomu jsme si koupily , sice extrémně drahou , ale moc dobrou zmrzlinu a sedly si na lavičku .Verča na chvíli odešla , aby vyhodila ubrousek a já jsem se začala rozhlížet. Ale ne ! Zase on !

To už není normální . Musím se ho jít zeptat, co pořád dělá . Ale rychle , odchazi.

Počkala jsem na Verču a bez vysvětlování ji táhla za ním . Když ho uviděla ,chtěla na něj zakřičet. Naštěstí jsem ji dala ruku na pusu dřív , než ze sebe stihla vydat hlásku . Začala jsem ji vysvětlovat , že ho sledujeme , jako kdyz jsme si , když jsme byly malé , hrály na špionky . Jí se to líbilo , ale já jsem měla celkem strach .

Vláďa šel divnýma uličkama a my za ním. Když došel na nějaké staveniště , nastoupil do černého auta . Co to znamená ? To je to auto , které jsem viděla u veřejných záchodů , několikrát ve snu , u naší ubytovny a teď ho vidím znovu .

Když odjíždelo , projelo těsně vedle nás . Vláďa se otočil , a než auto zmizelo z dohledu , pořád se na nás díval .